A protože k domům patří lidé, prolínají se tyto příběhy navzájem i několik generací.

Pohádkový dům u Vrážků

Dům na rohu Dlouhé a Radniční ulice v Českém Krumlově je dnes známý hlavně jako Muzeum loutek, Pohádkový dům nebo vinotéka spojená se svatým Kryštofem či galerie výtvarného umění.

Ovšem dlouhá léta se tady říkalo „u Vrážků“. Někteří lidé si možná ještě vzpomenou na samoobsluhu v přízemí a možná i na některé nájemníky bytů v horním patře.

„Můj tatínek pracoval u obchodníka Flosmanna, kterému tento dům původně patřil,“ vzpomíná Marie Rychlíková, rozená Vrážková, „vyučil se u něj, pracoval tam jako obchodní příručí po odsunu německých obyvatel, mezi které patřila i rodina Flosmannových, tady zůstal jako národní správce.“

Tatínek poté dům odkoupil, jenomže o něj takřka vzápětí přišel kvůli znárodňování. Rozhodl se ale k nečekanému kroku, dům koupil podruhé. „Jenomže pak přišlo druhé znárodnění a o dům přišel znovu,“ shrnula Marie Rychlíková.

Rodina Vrážkových zůstala v domě dál, ve vlastním a přitom cizím. Dům patřil státu, který se o něj nestaral. Postupně chátral, do děravých střech začalo zatékat, bylo těžké, většinou až nemožné jej vytopit, zbavit plísně. Rodina Vrážkových se odtud vystěhovala ještě před revolucí v roce 1989.

„Maminka se s domem hodně natrápila a to byl i důvod, proč o něj odmítla požádat v restitucích,“ shrnula včera Marie Rychlíková.

Jedním z největších paradoxů je, že Marie Rychlíková před lety zakládala loutkářskou muzejní expozici v Týně nad Vltavou a v českokrumlovském domě, kde strávila podstatnou část života, nyní také působí muzeum loutek, byť spojené a iniciované úplně jinými lidmi.

Strašidelná současnost

Dům u Vrážků nyní vlastní Českokrumlovský rozvojový fond a jeho nájemcem je společnost Krumlovská inspirace. „Jednou z nejstarších pamětihodností je gotická freska svatého Kryštofa z roku 1350,“ říká dnešní nájemce Jan Vondrouš.

Ze světce jsou ale dnes vidět pouze jeho nohy a okolo stojící postavy. V baroku se totiž starými malbami na zeď příliš nezdržovali a při přestavbě prostředek fresky přezdili zděným obloukem a to přesně na Kryštofovi. Podobně dopadl i gotický vchod do jedné z místností kousek od fresky.

„V domě straší Vilemína, přesněji duch ženy, kdysi snad nešťastně provdané, která se začala věnovat čarodějnictví,“ okomentoval další součást historie Jan Vondrouš.

Někdo se možná pousměje, ale on ne. „Já si z toho legraci nedělám. Sice jsem ji osobně nikdy neviděl, ale několikrát se tu stalo, že tady cosi takového zasáhlo. Při zásadních opravách domu odtud doslova a do písmene svým zjevením duch vyhnal jednoho z dělníků.

„A asi před pěti lety tady zaměstnankyně u kasy křísily jednu americkou turistku. Ta doslova sletěla dolů ze schodů s výkřiky: Ghost! Ghost! Tedy anglicky Duch,“ dodává Vondrouš.

Duch Vilemíny se prý s turistkou chvíli přetahoval o vystavený sylabus a poté prošel skrze její tělo. Od té doby ale zatím dala Vilemína pokoj.

Dům připomíná nejstarší městská kniha v souvislosti s rokem 1532 a jeho tehdejším majitelem Václavem Kyczhaplem. Ten dům prodal roku 1551 za 450 kom míšenských. Už tehdy k domu patřil pivovar a pivo se tady vařilo až do roku 1742. To dům koupil Jan Florian Pleschner za 800 zlatých rýnských.