V Kaplici u Malše si dali v sobotu 22. prosince 2018 po poledni tradičně dostaveníčko otužilci.

Přišli nejen místní a reprezentanti některých okolních obcí, dostavili se třeba i ledové vody chtivé ženy (a muži) z Českých Budějovic.

„Čtyřicet let se otužuji,“ říká zakladatel kaplické akce Jaroslav Soukup zvaný Supp. „Dvacet pět let ve volné přírodě,“ dodává usměvavý muž, který byl v Kaplici k vidění s námořnickou čepicí, k plavání v zimní Malši i dalších vodách.

Veřejná podívaná se stala ze setkání otužilců před deseti lety. Tehdy přibral Supp dalšího odvážlivce a několik diváků se šlo podívat. Dokonce se našel ochotný příznivec, který vytáhl z auta plynový vařič a ohřál kafe… Původní noření se dělo na jezu u hřiště. „Za tři roky se ukázalo, že se tam nevejdeme,“ vysvětluje přesun na větší parkoviště u řeky v místě, kde je již na cestě z Kaplice, Jaroslav Soukup. Upozorňuje ale, že jez u hřiště měl velkou výhodu, nezamrzl ani v minus 15 °C.

Postupem času se z počátečního nadšeneckého ponoření stala velká akce. Vloni už bylo ve vodě na čtyřicet dovádějících plavců. „Letos jsme našli dalších pět,“ vyzdvihuje Jaroslav Soukup a připojuje, že vše je pouze v hlavě a odhodlání.

Důkazem toho jsou samozřejmě i samotní někteří otužilci. Do vody v Kaplici pravidelně zamíří i usměvavá seniorka, které kolegové neřeknou jinak než Květuška. „Doma bych se studenou vodou ani neumyla,“ zdůrazňuje s tím, že se neúčastní ani žádných jiných otužileckých akcí, než té kaplické.

Nebyla samotnou zástupkyní něžného pohlaví. Z Českých Budějovic například přijela Markéta Čápová. Připomněla, že otužování může mít i dobročinný rozměr. „Pořádáme zánor Nebuďme chladní pro Bazalku,“ říká Markéta Čápová a dodává, že výtěžek z akce pak putuje známé budějovické organizaci, která má handicapované klienty.

Z českobudějovických Promrzlých pijavic (pro kaplické otužilce používá Supp označení Občasný občanský otužilecký spolek Frištenský) byl u Malše třeba Karel Císař. „Já to dělám odjakživa,“ poznamenal k chystanému plavání v chladné vodě a dodal, že před deseti lety rozšířil plavání na celou zimu. Předtím to bylo tak od března do listopadu. Teď jsem ve vodě i dvakrát, třikrát za týden. Je to dobré,“ říká k neobvyklému koníčku Karel Císař, ale upozorňuje, že člověk to nesmí přehnat.

Uplavat 150 až 300 metrů to jde, ale při delší trase může přijít třeba náhlý kolaps nebo horečka, zejména u nepřipravených účastníků nebo u těch, kteří špatně odhadnou síly. Nebezpečí zvyšují třeba neoprénové rukavice nebo ponožky, protože není poznat na okrajových částech těla, že se krize blíží.

Letošní teplé počasí nepovažoval Karel Císař za nejlepší. „Ideální je mráz a sníh a když svítí sluníčko, to se dá i vyválet ve sněhu,“ usmál se Karel Císař.

Po 13. hodině se ale i v pošmourném dnu plavci s chutí, někteří i skokem, vnořili do Malše. Na břehu jim hrála hudba, sledovalo je s fanděním početné diváctvo a jako poslední pomoc byla připravena i tradiční rakev, první byl přichystán poskytnout školený zdravotník – hlavní organizátor. Nikdo si ale žádnou pomoc nevyžádal (jako obvykle).