Střecha obrácená špičkou dolů, sloup, na kterém stojí jako na kuří nožce a vlastní duch, co tu přebývá, to je jen malá ukázka zajímavostí, které je možné najít v domě s číslem popisným 48 v Klášterní ulici.

Dům patří k těm, které člověk velmi často mine takřka bez povšimnutí. Učiní tak ale pouze ke vlastní škodě. Je to typicky gotická stavba, kde žádná zeď není rovná. Dům je plný křivolakých zákoutí, výklenků, nik, stropů s původními trámy starými i šest a možná více století.

Porybní a kovář

Z historických záznamů je možné vysledovat některé majitele až po roce 1500. Mnoho se toho o nich neví. Ale zajímavé je, že poté, v roce 1519, dům koupil jistý Wolf. To byl rožmberský fišmistr, dnes by se dal nazvat porybným. Žil tu pouze čtyři roky. Poté jej vystřídal další muž stejné funkce, Vaněk Zvíkovský. Po něm pak ještě další porybný Vít.

Že by po nich zbyla velká kamenná nádoba v přízemí? Možná ano, ale taková cisterna se může hodit kdekomu z obyvatel. Traduje se, že tady žil i kovář, a kováři také potřebovali ke svému povolání vodu na ochlazení žhavého železa. A s velkou pravděpodobností tady onen kovář, přesněji jeho duch, straší.

Pověst praví, že tento muž natolik miloval svá díla, že je nedokázal prodat. A že i jednomu ze zákazníků, jemuž vyrobil kovanou mříž, odmítl hotovou práci vydat. Nedlouho nato měl kovář zešílet a mříž i kovárnu rozbít. Každý, kdo v domě od té doby bydlí, slýchává často různé zvuky, nejčastěji vycházející ze sklepení či spodní části domu, tedy míst bývalé kovárny.

Pohled do minulosti

Z dalších majitelů a obyvatelů jsou známi truhlář Jiří Gibl, kominík Hans Gräz, zlatník Kryštof Krista, pletař Josef Torkowitzer. Dlouho tu žily tři generace knihvazačů, nejprve Jan Jiří Neuhas a po něm dvě generace rodiny Schullerbauerových. Ale kovář? Po kováři není v oficiálních záznamech nikde ani stopy. Zůstal jen jeho duch.

Současnost

Dům vlastní něco přes rok manželé Žílovi. Oni i jejich známí a spolupracovníci si s duchem leccos užili. „V několika případech tady nezávisle na sobě lidé ducha viděli i slyšeli,“ potvrdila Lenka Žílová.

Poprvé to bylo hned při slavnostním otevření penzionu, kdy jednomu z hostů jakoby škodolibě kdosi vyrazil skleničku s vínem. To potřísnilo zeď. Ale, ouha, ten člověk vedle sebe nikoho takového, kdo by to mohl udělat a navíc viditelného, neměl.

„Ducha ale uviděla dcera naší paní pokojské. O prázdninách pomáhala mamince a duch ji vylekal nahoře v domě. Od té doby odmítá do domu vstoupit,“ doplňuje Lenka Žílová.

Stalo se, že i turisté v penzionu ubytovaní se ráno tvářili poněkud rozmrzele, protože se tu prý nevyspali kvůli hluku. Ale kdo jej mohl dělat, když byli v domě úplně sami?

Velikou zajímavostí je také sloup stojící uprostřed přízemní místnosti. Od něj se odvíjí nádherné klenby a na něm a na nich pak stojí vlastně celý zbytek domu. Na jediném sloupu!

Také už zmiňovaná střecha je zvláštní. Nemá klasický tvar do písmene A, ale do písmene V. Přímo pod ní je jedna z nejkrásnějších místností celého domu, které Žílovi říkají Královská. Uprostřed ji přetíná právě ona nejspodnější část střechy a okna do ní vestavěná.

Citlivá rekonstrukce

Zvláštnosti si pochvalují nejen majitelé, hosté, ale i památkáři. „Za celou dobu rekonstrukce k nám měli jen jedinou připomínku a poté dům charakterizovali jako jeden z mála, kde se podařila rekonstrukce udržet opravdu v duchu historie,“ doplnil Radek Žíla.