Slavnostního přivítání se dostalo dopisu od maminky Jana Palacha na českokrumlovském gymnáziu. Dopis v srdci gymnázia na stěně nejfrektovanějšího místa odhalil v pondělí sám Václav Lipka za přítomnosti studentů, pedagogů a hostů.

„Do gymnázia se dnes navrátil pro nás jeden z nejvzácnějších dokumentů, který je spojen s činem Jana Palacha, jeho maminkou, českokrumlovskými studenty a učiteli,“ uvedl učitel Jaroslav Král. „Vzácný dopis nám zapůjčil Václav Lipka z pozůstalosti pana profesora, který tady v 60. až 70. letech učil. Maminka Václava Palacha musela prožívat neuvěřitelnou bolest. Dopis pochází z první poloviny února 1969, necelý měsíc po smrti Jana Palacha. Bohužel se nám nepodařilo dohledat kondolenční dopis studentů gymnázia a pana profesora Kaifra. Dopis paní Palachové je určen celému pedagogickému sboru a všem studentům krumlovského gymnázia. Jeho odkaz i po 53 letech patří právě vám:

Moji drazí,

děkuji Vám za slova soucitu, děkuji za Vaše pochopení. Můj syn Jan byl mi velkou oporou, měl mě velmi rád, ale vlast miloval nade vše. Obětoval se pro to, aby se naše národy vzchopily a dál bojovaly za svou svobodu. Kéž jeho oběť nebyla marná.

Bude mi velkou ctí, pojmenujete-li studentský domov v Českém Krumlově jménem mého syna Jana Palacha. Věřím, že budete bojovat za věc, za kterou můj syn obětoval svůj život. Za pravdu a svobodu!

Libuše Palachová, matka Jana Palacha, 10. února 1969.

„Především jako máma, babička i učitelka si dovedu představit, co se svářelo v paní Palachové,“ podělila se o své pocity ředitelka gymnázia Hana Bůžková. „Určitě lítost, že ji potkalo to nejhorší, co se mámě může stát. Možná cítila i nenávist vůči těm, kvůli nimž Jan Palach svůj čin udělal. Možná i vděčnost k těm, co s ní upřímně soucítili. Poctivě odpovídala na všechny dopisy. Přeji si, aby již nikdo nikdy nemusel provést takový hrozný čin. Janova maminka se v nemocnici lidí kolem sebe ptala: Myslíte, že to mělo smysl? Věřím, že laskavým přístupem, vzděláváním, kultivováním lidí pozitivním příkladem vkládáme do studentů i našich dětí to dobré. Jak Jan Palach řekl v nemocnici své mamince: K životu potřebujeme svobodný prostor. A já pořád věřím, že svět bude jednou lepší.“

Profesor Keifer si v 69. roce odpověď od Libuše Palachové nechal pro sebe a dopis schoval, aby ho komunisté nezničili. Netrvalo dlouho a komunisté oblíbeného profesora, který studenty nechal vyjadřovat jejich názor, vyhodili.

Pravost dopisu potvrdil historik Petr Blažek z Muzea Paměti XX. Století. „Dopis je velkou cennou památkou zejména pro Krumlov a pro gymnázium,“ řekl. „Jan Palach se zapálil necelých pět měsíců po srpnové okupaci, která byla největším pohybem vojsk v Evropě po druhé světové válce. Srpnová noc změnila život mnoha milionům lidí v této zemi. Jan Palach zvolil takovouto smrt, aby otřásl srdci lidí, vyburcoval je a ukázal, že jsou důležitější věci, než lidský život,“ vyprávěl Petr Blažek. „Maminka se nic netuše měla s Janem sejít druhý den po jeho činu. Co se stalo, se dozvěděla až ráno, když jela vlakem do Prahy. Proti ní seděl cestující, který četl noviny s fotografií jejího syna s tím, že se zapálil na Václavském náměstí. Pro maminku to byl obrovský šok. Na místě se zhroutila.“ Přesto později svého syna v nemocnici navštívila. A pak se vzchopila natolik, že na pohřbu Jana Palacha, který se stal velkou národní manifestací, nechyběla.

Po svém vyhození z krumlovského gymnázia profesor Kaifer našel práci u zelinářů v Českých Budějovicích. Posléze se přestěhoval do Prahy, kde pracoval v archivu knihovny Akademie věd. Václav Lipka o dopisu věděl už osmnáct let, kdy mu ho profesor ukázal. „Tehdy ještě neměl moc zájem sem ten dopis předat. Po profesorově smrti mi byla svěřena jeho pozůstalost,“ vzpomínal. „Navrácení dopisu pomohlo, že jsem se v Afghánistánu seznámil s Václavem Pechou, bývalým studentem a členem stávkového výboru krumlovského gymnázia, o dopisu jsem mu vyprávěl a on se jako spojka zasloužil o to, že se předání do Krumlova uskutečnilo. A to je dobře, protože nejdůležitější je, aby ten dopis nezmizel.“