Vše, co ušili, zabalili a Tomáš balíčky s rouškami rozvěsil v Loučeji na návsi na stromky, aby si mohl roušku vzít každý, kdo ji potřebuje. „Tak u nás v Loučeji vyrostly rouškovníky,“ dodal Pavel Rubenvolf. „Za to, co dělají pro své spoluobčany v tuto těžkou dobu, jim patří velký dík.“

„Udělali jsme jich zatím dvaatřicet,“ řekla Alena Gondeková. „Pověsili jsme je na dva stromečky a prakticky hned byly rozebrané,“ říká spokojeně. „Ale dochází materiál,“ podotkla.

Tandem Alenu a třináctiletého Tomáše výroba roušek bavila. Paní Aleně šla práce od ruky, protože v minulosti šila. A Tomáš byl vydatný pomocník, který k rouškám zhotovoval kroucené šňůrky z bavlněné příze.

„S vytvořením rouškovníku jsme se inspirovali nápadem, že je někde lidi dávali na stojánky,“ vyprávěla paní Alena. „Že budou mít rouškovníky takový úspěch, jsme ani nečekali. Dokonce i popeláři si vzali. V této chvíli nám zbývá materiál bohužel už jenom asi na patnáct roušek. Všechny, co jsme udělali, jsme rozdali. S Tomíkem jsme je udělali rádi, přišlo nám to úplně samozřejmé, když jsme na to měli doma materiál. Nikdy by mě nenapadlo za to něco chtít. Bonboniéra, kterou jsme našli na schodech, byla pro nás dostačující odměnou, hlavně pro Tomáška,“ dodala s úsměvem. „Doufejme, že brzy vše pomine a budeme se moci normálně nadechnout.“