K těmto krásným a silným zvířatům prý přilnul už jako malý kluk. A ač se vyučil horníkem a v podzemí strávil dohromady 29 let, svůj životní sen si nakonec splnil. Stal se totiž profesionálním „chovatelem“ tří českokrumlovských zámeckých huňáčů – Kateřiny, Voka a Marie Terezie.

Jak dlouho už jste českokrumlovským medvědářem?
Dohromady přes třicet let. Už jako malý kluk jsem se chodil na zdejší medvědy dívat vždy, když jsem měl odpoledne čas. Tehdy si mě všimnul bývalý medvědář Stanislav Samek a postupně mě začal zasvěcovat do tajů této práce. Jednou si přivodil nějaký úraz, a tak jsem za něj šel medvědy krmit.

O medvědy jsem pečoval i později, například když pan Samek onemocněl. Až jednou přišla někdejší ředitelka správy zámku a předala mi klíče s tím, jestli bych se medvědů neujal. Nejdříve jsem tuto práci dělal při zaměstnání, teď už jsem osm let medvědářem na plný úvazek.

Jaká je tedy vaše původní profese?
Vyučil jsem se razičem – rubačem ve Svatoňovicích a celých devětadvacet let jsem pracoval jako horník. Nejdříve jsem doloval uhlí, později jsem byl v českokrumlovských grafitových dolech. S touto prací jsem ale pak musel skončit kvůli nemoci z povolání.

Ptá se: Martin Tröster – redaktor Českokrumlovského deníku.

Vztah ke zvířatům jste si tedy vypěstoval už jako malý kluk?
Ano. Narodil jsem se v Rychtářově u Brloha, krásné vesničce, která je dnes známá jako Jánské Údolí. U stavení jsme měli snad všechna zvířata – od králíků přes kozy, krávu až po prasata. Medvědi však chyběli, přitom jejich krásu a sílu jsem vždy obdivoval nejvíce. Už jako malý jsem o nich přečetl hodně knížek, později jsem se na ně chodil dívat právě na českokrumlovský zámek.

To, že se stanu medvědářem, mi tedy bylo asi dáno předem. Možná jsem už v minulém životě byl nějakým kodiakem nebo grizzlym. Zkrátka se cítím být medvědem – nejen vzhledem, ale také duší.

Co všechno práce medvědáře obnáší?
Kdekdo si může myslet, že moje práce končí tím, když medvědům naliji trochu mléka a hodím chleba. Skutečnost je ale jiná. Už od rána musím pro medvědy shánět zeleninu, ovoce, pečivo a také vitaminy včetně rybího tuku. To vše musí být kvalitní, a přitom pokud možno levné, abych se vešel do stanoveného rozpočtu. V tomto směru mi hodně pomáhá českokrumlovský supermarket Terno.

Ráno medvědům servíruji pečivo, tedy chleba a koláčky s jogurtem, odpoledne papriky, okurky nebo mrkev a také ovoce. Večer podávám opět zeleninu a pečivo. K tomu všemu dostatek tekutin, protože medvědi musejí hodně pít – za měsíc spořádají i 400 krabic mléka, takže se musím dost otáčet. I když jsem doma v klidu, pořád přemýšlím o tom, co medvědi dostanou zítra.

Kromě starosti o potravu je třeba pravidelně uklízet obě jámy, doupata a také bazény. To aby turisté neřekli, že v Krumlově je čisté jen otáčivé hlediště. (Smích) Dříve musel medvědář také natahovat hodiny na zámecké věži, tato povinnost už mě ale ve funkci minula.

Odpovídá: Jan Míša Černý – českokrumlovský medvědář a milovník zvířat.

Jak se podle vás žije medvědům v zámeckém příkopu?
Dokud budou mít mě, myslím, že se jim bude žít dobře. Jsme zkrátka taková velká medvědí rodina. Podle mě nestrádají ani fyzicky, ani psychicky. Jen kdyby se nám ještě podařilo pořídit nějakého ženicha pro Marii Terezii. Ale nutné to není, medvědi jsou od přírody samotáři.

Už jste si vychoval svého nástupce?
Mám dost rozvětvenou rodinu, takže o potenciální následovníky není nouze. Můj syn má k medvědům také hezký vztah, ale teď má plno starostí s podnikáním a rodinou.

Ale mám hodně vnuků. Medvědi se na českokrumlovském zámku chovají nějakých tři sta sedmdesát let, já se této profesi věnuji třicet let. A tak věřím, že alespoň dalších tři sta let bude rod Černých v medvědářské tradici pokračovat.