„Původně to je německý protestantský zvyk, který se během 18. století dostal nejprve do měst. U nás se stromek zdobil jednoduše. Perníčky, kynutým pečivem, do barevných papírků se balily kostky cukru, papírovými řetězy a ozdobami nebo třeba cukrovím," vypráví. Před příchodem stromku se do interiérů instalovaly betlémy neboli jesličky, které se vyřezávaly ze dřeva nebo se vystřihovaly z papíru.
Dalším z vánočních obyčejů bylo nechávat část štědrovečerní večeře na stole, aby rodina pohostila duše mrtvých, část dávali hospodářským zvířatům, část házelo do studny, aby byla čistá voda, a do kamen, aby oheň neškodil.

Rozkrajování jablka, lití olova, pouštění skořápek nebo házení střevícem patří mezi tradice, které se v mnoha domácnostech drží dodnes. Stejně jako zpěv koled a rozdávání dárků. Ty však nebyly nijak honosné. Většinou si lidé dávali něco praktického a dětem prosté hračky.
V noci po Štědrém večeru pak chodili na půlnoční mši, tzv. vigilii, a v poledne na Boží hod, svátek narození Krista, byla mše hlavní.

„Na Štěpána se v kostele během mše světil oves, protože svatý Štěpán je patronem koní," popisuje Alice Glaserová jeden z obyčejů, které u nás už zanikly. „Chlapci nosili v kapsách oves do kostela a pak ho házeli po děvčatech a říkali Gesundheit."

Potom se chodilo koledovat. „Děti s sebou mívaly hudební nástroj zvaný bukač, keramický soudek potažený kůží, kterou byl provlečen svazek žíní, a chodily od domu k domu, kde dostávaly ovoce, ořechy nebo sladkosti."

Českokrumlovský region je zajímavý i tím, že jím vedla jazyková hranice. Přísečná, Srnín nebo Křemže byly české, Krumlov a Lipensko německé. „Hranice ale nevedla přímo, třeba Zubčice byla česká, zatímco farnost v Brloze byla napůl česká, napůl německá," dodává Alice Glaserová.

Co se štědrovečerní tabule týká, ta byla pestřejší než dnes. „Na Štědrý den se držel půst a dětem se slibovalo, že uvidí zlaté prasátko. Nebralo se to ale příliš striktně, během dne lidé jedli některá postní jídla, např. čočku," vypráví o obyčejích spojených s vánočními jídly Alice Glaserová. S východem první hvězdy adventní půst končil a vyvrcholil štědrovečerní večeří. Na stole mělo být zastoupeno vše, co se ten rok urodilo.

„I když to byla vlastně postní večeře, byla bohatá na různé luštěniny, obilí, ořechy, jablka, jedlo se i hodně jídel z mouky. U nás byly typické nákypy, jako třeba černý Kuba," doplnila Alice Glaserová. Nesměla chybět ani hrachová nebo čočková polévka a další ze starodávných postních jídel, obilná nebo prosná kaše. „Na začátku večeře se jedl chleba pomazaný medem nebo česnekem. To jsou starodávné prostředky, které měly nejen podpořit zdraví, ale sloužily i k odhánění zla." 

Některé německé rodiny na Českokrumlovsku hlavní chod jedly už v poledne, večer měly jen vánočku a čaj a pak šli na půlnoční mši. České rodiny jedly až večer.

Jedním z tradičních vánočních pokrmů bývala i sladká omáčka ze sušeného ovoce a ořechů, kterou se polévala vánočka nebo perník. Naopak kapr se u nás téměř nejedl, jak říká etnoložka. „Na venkově skoro vůbec, to spíše ve městech v bohatších rodinách, a když, tak se ho upravovali většinou na černo." Dnešní smažený kapr s bramborovým salátem se k nám rozšířil až později z Vídně. „Na Boží hod už na stůl přišlo maso. Vepřová pečeně nebo uzené, knedlík, zelí. Typické pro tuto oblast bylo i hovězí s křenovou omáčkou."

Autor: Zuzana Gabajová