Pokud zmíníte před Dušanem Baslem z Rozvadova sousloví „deskové hry“, rozzáří se mu oči a nadšením doslova povyskočí. Doma jich má obrovskou sbírku a pro skauty v dětském oddíle, ale i pro své přátele a kolegy z práce čas od času pořádá deskoherní odpoledne anebo rovnou i víkendy.

Bylo by však mylné se domnívat, že sbírka obsahuje staré známé hry jako je Člověče nezlob se, Z pohádky do pohádky nebo Monopoly či Dostihy. Zaplněné regály, kterých má Dušan Basl ve své pracovně několik, plné krabic s hracími poli, kartičkami, umělými penězi a dalšími hracími prvky skrývají hry podstatně složitější. Objevíte v nich hry pro mnohé neznámé, pro milovníky deskovek však často oblíbené poklady, mezi nimiž nechybí například Střet civilizací či Twilight Impérium. Samotný název napovídá, že Dušan Basl není žádný dětinský nadšenec. „Mnozí deskovami pohrdají a přitom ani netuší, co všechno nabízí,“ říká.

„Po revoluci jsem začal pracovat ve skautu v Tlučné. Přes léto bylo o zábavu postaráno pokaždé, ale bylo třeba děti vést a směřovat i v zimě. Tak mi napadlo pořídit nějaké deskové hry. A ono to zabralo,“ vypráví o počátcích svého sběratelství. Deskovky dokážou děti, a nejen je, rozkomunikovat. Na čas se v některých z nich musí stát tým, který spolupracuje, což v dnešní době není vůbec na škodu. Učí se při hraní přemýšlet, rozvíjí se například i jejich finanční gramotnost. Naučí se ekonomickému myšlení,“ vypočítává klady svých her Dušan. Zároveň ale dodává, že deskovky jeho samotného též bavily už od dětství. „Četl jsem Foglarovky a toužil jsem prožívat podobná dobrodružství,“ přiznává bez uzardění. Už v té době se daly sehnat neobvyklé hry jako třeba Fantóm staré prahy, Maršál a Špión a také občas něco zajímavého vyšlo v časopisu ABC které Dušan odebíral. „Pak přišel rok 1995 a s ním doslova boom v podobě her Osadníci z Katanu a Carcassonne. Osadníci nadchli děti i mne,“ pokračuje ve vyprávění. „Zatímco ve světě jsou deskové hry považovány za plnohodnotnou zábavu, tady u nás na západě Čech jimi lidé tak trošku pohrdají,“ krčí rameny Dušan Basl s tím, že i jeho partnerka se nad tím v začátcích vztahu pozastavila. „A také kolegové z práce se mi trošku posmívali. Ale pak si zkusili některou z her zahrát a změnili názor,“ usmívá se nadšenec s tím, že nikoho do ničeho nenutí. „Pokud chcete někoho pro deskovky nadchnout, musíte mu dát něco, co mu bude blízké, zajímá se o to a bude mu to něco říkat. Pro lidi z mého okolí, které trochu znám, není problém vybrat hru, která je bude bavit. Pokud však dělám akci pro veřejnost je to horší. To pak volím hry, kde se jednoduše vysvětlí pravidla, odehrají se do 60-90min a hlavně musí být na výběr z různých témat,“ popisuje sběratel a hráč.

„Když do hraní trochu proniknete, začnete se dříve nebo později zajímat i o tzv. mechaniky, na kterých hry stojí, a pak to může přejít ve sběratelství, kdy se snažíte obsáhnout nejen co nejširší pole témat ale i mechanik. Porozumění mechanikám je důležité hlavně u složitějších her, protože se nezřídka stává, že si někdo koupí hru, protože je mu blízké téma např. Střet Civilizací, protože hrával Civilizaci na počítači, a nebo Hru o trůny, protože miluje seriál, pak ji rozbalí a ani se neprokouše pravidly. Na akcích pro veřejnost nabízím, že pokud má někdo doma hru a neví si rady s pravidly, ať si ji přinese a já mu pravidla vysvětlím a zahraji si s ním první ukázkovou hru,“ líčí svoje zkušenosti a zároveň nabízí pomocnou ruku Dušan Basl.

O jednotlivých hrách, kterých má v současné době podle jeho posledního sčítání 378, s rozšířeními 660, by vášnivý sběratel a hráč dokázal vyprávět hodiny. Ve zkratce nastiňuje, že hry se dělí podle spousty kritérií, ale hlavní dvě dělení je dle způsobu hraní na kompetitivní, kdy proti sobě hrají jednotliví hráči, a kooperativní, kdy hráči společně hrají proti samotné hře. „Tou je třeba Pandemic, kdy úkolem hráčů je zamezit šíření chorob,“ představuje ve zkratce hru. Druhé hlavní dělení je dle podílu náhody ve hře a to je na tzv. Eurohry, což jsou hry bez náhody a asi nejjednodušší přirovnání je ke všeobecně známým šachům. Druhým typem je tzv. Ameritrash. To by přirovnal k Člověče nezlob se (hodně vzdáleně), protože kromě té náhody tyto hry mají hutnou atmosféru a píší neuvěřitelné příběhy. „Záleží, na co máte chuť, zda si lámat hlavu, anebo něco zažít a nemít vše tak úplně pod kontrolou, „vysvětluje Dušan Basl zjednodušeně s tím, že spousta her se dnes už ale i prolíná.

„Pokud chcete začít je vhodné sáhnout po nějaké tzv. vstupní hře,“ radí a nadšeně bere do rukou další z krabic. Ukrývá se v ní hra Jízdenky prosím Evropa. S téměř posvátnou úctou bere do rukou malé barevné vláčky, kartičky a vysvětluje princip hry. A ochotně rozbaluje a předvádí i další s názvem Bláznivá Kuchyně. „Jen toho času kdyby bylo více. Sám jsem některou svoji hru hrál zatím jen jednou, některou dosud vůbec,“ posteskne si Dušan Basl.

Desková hra není skutečně levnou záležitostí a tak si Dušan jednotlivé hrací kartičky poté, co hra dorazí, obaluje jednu po druhé do obalů, které se prodávají ve specializovaných prodejnách. „Při hraní se většinou něco pojídá, nechci, aby se hned zamastily či jinak poškodily,“ říká. A jde ještě dál. Do každé krabice si nechává vyrobit speciální krabičky a inserty. Do krabiček rovnou rozdělí hrací komponenty dle barev, což pak zrychluje přípravu a zabrání rozsypávání hracích prvků při převozu. Většinu her pořizuje od českých vydavatelů, aby je podpořil a bylo neustále více titulů k dostání v české lokalizaci. Pokud jsou některé úžasné hry k dostání jen v cizím jazyce nemusíte být smutní, protože existuje perfektní komunita a tyto „pecky“ vždy někdo z dalších nadšenců přeloží a dá je volně ke stažení, sám jsem se podílel na překladu pravidel k cca 15 hrám.

„Moje dnes už dospělé děti jsou od mala stejní nadšenci jako já, takže mi nejen pomáhají studovat pravidla k novým hrám, ale chodí se mnou i na deskoherní akce. Pomáhají tam pak právě při vysvětlování pravidel hráčům,“ vypráví sběratel. Partnerku prý hraní příliš nebaví, ale čas od času si ráda zahraje hru Krycí jména. A to je důkaz, že i pro někoho, komu tato vášeň nic neříká, se najde hra, která ho baví, a i si ji chce sám rád znovu zahrát.

V deskových hrách vidí Dušan Basl plnohodnotnou kulturní zábavu, a aby o nich pozvedl vědomí a vylepšil jim reputaci, tak kromě pravidelných akcí se skauty a přáteli chystá akci přímo ve svém bydlišti. V obci Rozvadov se tak na podzim už podruhé bude konat deskoherní odpoledne pro veřejnost. Termín bude nejspíš v říjnu, ale termín není ještě pevně stanoven (Deník bude včas informovat). Akci je dle Baslových slov nakloněn i sám starosta obce, která poskytne prostor obecního sálu a který se v loňské roce akce osobně zúčastnil a sám se do hraní i zapojil.