Přestože Jana Stejskalová z Velešína Nádraží vystudovala ekonomickou školu, v kanceláři dlouho nevydržela. Její podnikavost z ní, jak sama s nadsázkou říká, udělala ženu za pultem. Základní potraviny, ale také vlídné slovo nabízí zákazníkům v mojenském obchodě už rok.

Co vás z kanceláře přivedlo až za pult vesnické prodejny?

Vyzkoušela jsem si práci na benzinové pumpě, potom jsem šest let v jedné místní firmě vyráběla svíčky. Pak jsem si ale řekla, že by to chtělo změnu, a tak jsem začala hledat novou práci. Naskytla se mi příležitost pronajmout si obchod ve Velešíně Nádraží. Říkala jsem si, proč ne, zkusit se má všechno, navíc jsem to do práce měla z domova doslova jen pár kroků. Po roce si však obchod vzal zpátky majitel objektu. To už mi ale starostka Mojného Jana Zoufalá nabídla, zda bych nechtěla převzít místní zavedený obchod.

Co všechno práce v malém obchodě obnáší?

Od pondělí do soboty mám otevřeno od sedmi hodin. Vstávám tedy v půl šesté, necelou hodinu nato už jsem v obchodě. Otevřeno mám do jedenácti, potom si jedu sama nakoupit a vyzvednout syna ze školy. Doma s ním napíšu úkoly a většinou také stihnu uvařit oběd. Na třetí hodinu se vracím zpátky zpátky do obchodu, kde mě čeká odpolední směna. Oficiálně mám sice otevřeno do 17 hodin, ale protože kromě obchodu tady provozuji ještě rychlé občerstvení, občas se pracovní směna trochu protáhne. Domů se tak často vracím až v deset večer, někdy i kolem půlnoci.

Tím ale starost o vaši živnost nekončí, nebo se pletu?

Je to pravda, rozhodně to není tak, že bych zamkla dveře od obchodu a tím pro mě práce pro ten den skončila. Nejeden večer prosedím nad účetnictvím, pořád přemýšlím, jaké zboží za peníze, kterých nikdy není tolik, kolik by bylo potřeba, nakoupit raději – zda nanuky, anebo třeba uzeniny. A samotný nákup zboží většinou obstarávám právě o víkendu, tedy ve svém volnu.

Malý vesnický obchod má například oproti velké samoobsluze ve městech jistě svá specifika. Můžete je přiblížit?

Odlišností je mnoho. Tak třeba právě obstarávání zboží. Většina dodavatelů totiž podmiňuje jeho zavážku až do obchodu odběrem určitého množství kusů. Tuto podmínku já kvůli malému obratu většinou nesplním, a tak pro většinu zboží jezdím do Českých Budějovic sama. Na druhou stranu je třeba říci, že jsou i takoví dodavatelé, kteří vám přivezou třeba jen jednu bonboniéru nebo čokoládu. Těch je ale pořád málo.

Kvůli nevelkému obratu, a tedy i malému množství odebraného zboží, samozřejmě nemůžu konkurovat cenami větším obchodům. To se teď alespoň částečně změnilo k lepšímu díky tomu, že jsem vstoupila do jednoho maloobchodního řetězce – v rámci různých akcí mám od některých dodavatelů slevu na zboží, a tak můžu i zákazníkům nabízet snížené akční ceny.

Je vůbec možné obstát před stále sílící konkurencí supermarketů ve městech?

Je pravda, že obchoďáky nás drtí. Ta největší honba za zlevněným zbožím podle mého ale už pominula. Vesnické obchody, jako je ten v Mojném, jsou službou zejména pro starší lidi. I oni si spočítají, že jet pouze pro malý nákup autobusem do města se jim příliš nevyplatí. A i když nabízím jen základní zboží, tudíž v nabídce nemám ani například drahé prášky na praní, všechno, co si lidé objednají, se jim snažím zajistit.

Kdy je v obchodě největší frmol?

Nejvíce lidí chodí hned ráno mezi sedmou a osmou hodinou. Úterý a čtvrtek jsou slabší, nejsilnější dny jsou pondělí, středa, pátek a sobota, to mám někdy i frontu. (Smích) Lidé jsou tu ale tolerantní a hodní. Toho, jestli do Mojného zapadnu, když tady nebydlím, jsem se zpočátku docela obávala. Místní jsou ale fajn. Přesně, jak říká paní starostka: lidé jsou tu dobře vychovaní.

Soudím, že ve vesnickém obchodě nezastáváte jen roli prodavačky, ale jste místním lidem tak trochu i vrbou…

To ano, povídat si chtějí hlavně starší ženy. Jsem za to ráda, alespoň rychleji utíká čas. A mám pro to pochopení, když se člověk celý den jinam než do obchodu nedostane, rád se pochlubí anebo naopak zjistí, co je nového. To k vesnickému životu patří. Místní se scházejí u piva také v rychlém občerstvení vedle obchodu. S věrnými štamgasty si čas od času ugrilujeme nějaké maso, společně jsme oslavili i silvestra. Snad se tu tedy potkáme také na konci letošního roku.