„Existovala tu jen čísla popisná a množily se připomínky, zejména u lékařské pohotovosti, že nemůžou najít tu a tu adresu,“ zavzpomínal tehdejší starosta Petr Laisek. „Přemýšleli jsme, jak to udělat, a došli jsme k ulicím.“ Ve Větřní byla do té doby pouze čísla popisná, která však nejdou za sebou a přidělují se postupně nově vznikajícím domům. Některá čísla se dokonce opakovala, protože patřila k původně samostatným částem obce, které se časem spojily. „Ve větších městech mají i čísla orientační, která jdou za sebou. To jsme ale nedělali, protože tu máme velké proluky a nebylo to ideální. Zastupitelstvo tedy rozhodlo, že pojmenujeme ulice,“ dodal tehdejší starosta.

Byla tedy vyhlášena velká pojmenovávací akce, v níž občané i sami zastupitelé názvy ulic navrhovali i připomínkovali. „Byly to zčásti zažité místní názvy, třeba Na Žofíně, který byl pojmenován na památku babičky větřínského průmyslníka Hanse Spira Žofie, jiné navrhli lidé,“ dodal Petr Laisek.

Zastupitelstvo následně názvy schválilo. „Lidé si občanské průkazy tehdy měnit nemuseli a neobjevily se ani problémy třeba s doručováním zásilek, protože původní čísla popisná zůstala,“ uzavřel bývalý starosta.