Zrekonstruovaná místnost pro mnišské toalety se nachází ve východním traktu velkého konventu v těsné blízkosti knihovní chodby a skriptoria. Je velká zhruba 85 m2. Místnosti pro latríny jsou dvě, v prvním a druhém nadzemním podlaží. Zrenovovaná místnost s latrínami se nachází v prvním patře, další pak v patře nad touto místností, kde byla v blízkosti mnišských cel.

Obnovená místnost bude návštěvníkům prezentována jako čistý prostor s novodobou konstrukcí latrín s pisoáry. Ale současně se dozvědí i o důmyslném technickém systému odvodu odpadních vod z konventu.

Pod latrínami se skrývá hluboká šachta, která byla doposud zcela nepřístupná. Na jejím dně ležela téměř dvoumetrová vrstva sedimentů, které zaplnily i velkou štolu, která z šachty odváděla splašky do odtokového kanálu. „Ta šachta je obrovská,“ říká kastelánka kláštera Lenka Tondlová. „Byly do ní svedeny ještě splaškové vody z kuchyně a proplachovalo se to do tzv. retenčního rybníka, který býval vedle. Čili klášterem vede systém šachet a zděných kanálů. Při výkopových pracích se proto musí postupovat opatrně a až po archeologickém průzkumu, který může odkrýt gotické klenby.“

Místnost v patře: Do rekonstrukce toalet se mohl klášter ve Zlaté Koruně pustit díky rekonstrukci elektroinstalace a přesunutí elektrické rozvodny, která na konci 20. a počátkem 21. století fungovala právě v této místnosti. A rovněž díky dotaci z MAS Blanský les – Netolicko o.p.s.

Správa kláštera nyní po mnoha letech štolový systém otevřela, aby se šachta začala odvětrávat. Manuálně s pomocí kolečka sedimenty z kanálu, štoly i šachty vyklidili dělníci. „Nic historicky zajímavého se v nich ale nenašlo,“ sdělila Lenka Tondlová. „Prováděli se i biologické rozbory sedimentů. Odhazovalo se tam leccos, neboť ty záchody se používaly ještě na počátku 20. století.“ Štola včetně kanálu, který odváděl vodu do kmenové stoky, jsou nyní čisté. Avšak v současnosti zaplavené vodou. „Kmenová stoka je totiž výš než kanál,“ vysvětlila Lenka Tondlová. „Než to vyřešíme, budeme vodu odčerpávat. Otevření odtokového systému je nutné, neboť v gotickém zdivu je obrovské množství soli. Bude trvat roky, než se to podaří odsolit.“

S odtokovým systémem úzce souvisí i jedna zvláštnost kláštera. Tou je dispozice klášterního kostela. Nesměruje na východ, jak je pravidlem, ale je natočený téměř k severu. Areál kláštera je totiž postavený tak, aby splaškové vody šly po proudu řeky, což by jinak nebylo možné.

Historické latríny budou součástí prohlídkového okruhu, ovšem štola bude přístupná v budoucnu jen výjimečně v rámci speciálních prohlídek. V místnosti s toaletami si ale návštěvníci díky informačnímu panelu s fotografiemi budou moci udělat představu, co se pod latrínami skrývá, a uvědomit si, že systém odvodu splašků ve východní části velkého konventu měli mniši vymyšlený fantasticky.