„Podobně, jako v případě kornatce velkého (Peltis grossa), který se na Šumavě znovu objevil po více než 100 letech, jde o velmi vzácného brouka, jenž se vyskytuje jen na několika málo místech v Evropě, a to ještě v malých populacích. V Národním parku Šumava byl ale jeho výskyt prokázán na skoro celém území, s hlavním těžištěm na jihu,“ informoval mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

„Trnoštítec není pro Šumavu novým druhem. O jeho přítomnosti víme už z konce 19. století. Konkrétně v roce 1898 byl zachycen v oblasti Trojmezné. Z roku 1928 máme záznam z oblasti Plesné, o sedm let později byl trnoštítec zachycen na Železnorudsku, v roce 1965 u Plešného jezera, kde byl nalezen také v roce 2014,“ přiblížil zoolog národního parku Vladimír Dvořák. „Kolem roku 1930 byl dokonce zjištěn vývoj dvou jedinců u Medvědího potoka v kolejovém pražci u Vimperka,“ doplnil jeden z bizarních nálezů ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

Z publikovaných záznamů mezi lety 2003-2020 byl doložený výskyt jen několika jedinců trnoštítce, který je veden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR, a to na osmi lokalitách v jižní části Šumavy. Přestože bylo jisté, že na Šumavě trnoštítci nacházejí vhodný biotop, nikdo dosud nedokázal zhodnotit, jak na tom vlastně jejich populace je. S iniciativou plošného, cíleného monitoringu tohoto druhu nakonec přišli pracovníci Správy Národního parku Bavorský les, kteří disponovali speciálními samičími feromony, bez nichž by komplexní monitoring tohoto druhu brouka nebyl možný.

„Vybrali jsme padesát lokalit napříč celým územím národního parku, především v místech, kde v letech 2007 až 2012 proběhl přirozený rozpad dospělého lesa. Tam jsme umístili nárazové lapače s feromony a ve spolupráci s kolegy lesníky jsme pak všechna odchytová zařízení pravidelně kontrolovali. Zachycené brouky jsme označili unikátním kódem a vypustili zpět. Takto jsme celkově odchytili sedmdesát jedinců na čtrnácti lokalitách,“ popsala postup a výsledky monitoringu jeho koordinátorka, entomoložka z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR Lucie Ambrožová.

Druh byl zaznamenán s jedinou výjimkou na bezzásahových plochách s ponechaným, nevytěženým dřevem. Ty jsou podle ochránců přírody klíčové pro přežití spousty specializovaných druhů, vázaných na konečnou fázi lesa, kdy dochází k úhynu stromů, jejich rozpadu a dočasnému prosvětlení porostu. Trnoštítec ke svému vývoji nejčastěji vyhledává padlé kmeny, stojící torza, či pařezy větších průměrů. Vyžaduje však dřevo se specifickými podmínkami - ideálně to, které je v kontaktu se zemí, odkud přijímá vlhkost, zároveň je silně osluněné, v okolí nemá příliš vysokou vegetaci a je napadené hnilobou. Ideální podmínky nachází nejčastěji právě na bezzásahových plochách, například na Trojmezné nebo v lokalitě Na Ztraceném, kde v minulosti probíhaly blokády ekologických aktivistů. Právě v těchto prostorech byl potvrzen výskyt i dalšího vzácného druhu brouka vázaného na tlející dřevo – kornatce velkého.

Současný monitoring přinesl ještě jednu, zatím nepopsanou skutečnost – zdokumentoval přelety trnoštítců a potvrdil tak jejich schopnost šíření až do vzdálenosti několika kilometrů. „Díky jedinečnému označení brouků jsme zjistili, že ve třech případech brouci přeletěli z místa prvotního odchytu na jinou lokalitu, kde se opět chytili do feromonové pasti. V jednom případě šlo o přelet na vzdálenost asi 600 metrů, a to v průběhu několika dnů. Ve druhém a třetím případě brouci překonali vzdálenost necelých čtyř kilometrů. V jednom případě mu to trvalo dva dny, v tom druhém dokonce jen 24 hodin,“ uvedla koordinátorka Lucie Ambrožová.

Právě dokončený monitoring odhalil, že je trnoštítec rozšířený prakticky na celém území Šumavy, i když pravděpodobně v nízkých populačních hustotách. Dlouhé přelety zároveň naznačují, že je schopen najít i relativně vzdálené plochy s vhodným biotopem.