Autoři dokumentu poskytli Deníku exkluzivní rozhovor. S respondenty z různých oborů, kteří se vyrovnávali s celosvětovým problémem, natáčeli autentické povídání od dubna do července letošního roku. Jejich projekt tak mapuje období první vlny koronaviru a prvního lockdownu.

„V době, kdy byl tento dokument natáčen, si asi nikdo nedokázal představit, že v říjnu se za jediný den potvrdí přes 15 tisíc nakažených, což je větší počet než za březen, duben, květen a červen dohromady,“ uvádí tvůrci.

Ve filmu je vylíčen pohled na celou situaci od majitelů restaurací, přes sportovce, vedení města, lékaře, dobrovolné hasiče, podnikatele, až po pořadatele festivalu.

Roman Cintl je reelancer (nezávislý profesionál) zabývající se natáčením a střihem především reklamních videí. Ivan Kloc se živí marketingem, reklamou a grafikou na volné noze. V osobním životě jsou filmy jeho koníčkem. O autorskou hudbu k filmu se postaral Filip Čermák.

Jak dlouho jste dokument natáčeli a jak dlouho trvalo stříhání?

Roman: První rozhovory jsme natočili v dubnu a poslední koncem července. Natáčení tedy průběžně probíhalo 4 měsíce. Střih jsem ze začátku počítal, ale ke konci, když se dělali různé detailní úpravy, tak už to moc nešlo. Reálně to ale bude něco kolem 80 hodin. Nejvíce času zabral střih jednotlivých rozhovorů tak, aby zaznělo to nejdůležitější a zároveň na sebe rozhovory co nejvíce tématicky navazovaly. Čistě rozhovorů máme natočeno přes 8 hodin.

Originální snímek jste se nakonec rozhodli zveřejnit na YouTube, proč?

Ivan: Více než měsíc po premiéře jsme čekali, jestli se situace zlepší a bude vhodné znovu promítat, ale naopak se vše zhoršilo a čekat půl roku či rok s dokumentem se nám nechtělo. Bylo v plánu promítání nejen v Táboře na náměstí, ale i v rámci různých akcí jako třeba oslavy svátku 28. října pořádané městem Tábor. Plánovali jsme ale i promítání v jiných městech, protože dokument měl velký přesah - hlavně z hlediska byznysu. Vydáním na YouTube jsme to defacto uzavřeli.

Dokument Velký Šanc už vidělo přes 5 500 lidí během dvou týdnů od zveřejnění, neprojevila o něj zájem nějaká televize?

Roman: Ozval se mi kolega z oboru, který pracuje převážně pro různé televize s tím, že na zařazení do nějakého programu by to určitě parametry mělo. Více jsme to ale zatím neřešili. Myslím si, že momentálně v probíhající druhé vlně na to není vhodná doba. Snímek bude zrát v čase, tak třeba jednou jako připomínka toho, co jsme tu všichni zažívali.

Projekt jste financovali sami za podpory několika partnerů, mohou vám v činnosti nějak podpořit i diváci?

Roman: Největší poděkování patří firmě Unuo Petry Plemlové, která nám jako jediná přispěla finanční částkou. To nám umožnilo dokument udělat kvalitnější a zároveň to byla skvělá motivace k dotažení filmu. Petra je zároveň jedním z hlavních účastníků dokumentu. Ostatní partneři pomohli materiálně a mediálně. Diváci nás v naší tvorbě mohou podpořit jakoukoliv částkou na náš transparentní účet, který najdou pod videem na YouTube.

Setkali jste se z nějakou zajímavou odezvou od diváků? Chodí vám ohlasy?

Ivan: Ohlasů chodí spoustu a dá se říct, že všechny pozitivní. Výtky jsou jen v detailech, ale samozřejmě každému sedne jiný rozhovor a jiné informace. Nejzajímavější byly reakce od rozených Táboráků, co už žijí léta v zahraničí. Byli nadšeni z toho, že mohli až tak detailně nahlédnout na situaci v jejich rodném městě. Zároveň nám psalo několik lidí z jiných měst, co Tábor vůbec neznají, že je překvapilo, jak bylo naše město semknuté a vše dohromady fungovalo.

Nezvažujete natočit i pokračování, když druhá vlna pandemie udeřila mnohem více a zasáhla celý systém, s tím, že přibývá i úmrtí?

Ivan: Neplánujeme. Píše nám to hodně lidí a na první pohled se může zdát, že tomu situace nahrává. Dokument ale není o pandemii jako takové, ale spíš o těch následcích, lockdownu. První vlna byla něco nečekaného, nepředvídatelného, něco, co by nikoho nenapadlo, že se může stát. Druhá vlna už je jen odrazem té první a nejspíše už by to nebylo tak zajímavé. První díl byl především z časového, ale i finančního hlediska velmi nákladný a téměř vše, mimo příspěvku Petry Plemlové, šlo z naší kapsy.

Bylo těžké sehnat respondenty z různých oblastí, museli jste je přemlouvat?

Roman: Nebyl jediný člověk, který by nás odmítl. To mě samotného překvapilo. Chtěli jsme, aby v době, kdy většina z nich řešila velké problémy, o nich mluvili na kameru. Asi to bude tím, že většina chápala, o co nám jde a chtěli přispět k tomu, aby se tahle zvláštní doba uchovala navždy. To bylo hlavní myšlenkou celého projektu. Za 10 a více let film bude mít úplně jiný význam než dnes.

CELÝ FILM NA YOUTUBE:

#youtube|TXxiBKMKxdY|1s#