Tomu po několiměsíční odstávce, kdy vyvrcholily problémy větřínské fabriky, věřil asi jen málokdo.   „Česko továrny potřebuje," je přesvědčen ředitel společnosti JIP – papírny Větřní Dušan Grmolec. „A papírenský průmysl má v téhle zemi určitě budoucnost. Česká republika je pořád v této oblasti velmocí. Nikdy jsem se nevzdal cíle znovuobnovit  výrobu."

Dodal, že fabrika měla sílu k rozjezdu především díky lidem, kteří v továrně pracovali  několik desítek let. „Například  dneska se věkový průměr zaměstnanců ve správní budově zvýšil téměř k 55 letům a dělají vše pro to, aby výroba byla zachována a jela dál," dodal Dušan Grmolec.

Hukot rozjetých linek se  ozýval  v objektu zvaném divize papírna.    Tam na plné obrátky jedou papírenské stroje číslo dvě, čtyři a osm.  Například posledně jmenovaný vyrábí balicí papír od 35 do 120 g/m2.   „Kromě papírny je v provozu ještě úpravna a dekorační krep," řekl  zaměstnanec  papíren Daniel Perník  a vysvětlil, že krep jsou vlnité obaly, kterými se omotává třeba nábytek.

Pod papírenským strojem je jako v komůrce schovaný Karel Fink z Větřní. Dohlíží na to, aby ve složitém stroji stále fungovalo mazání, bez něhož by se stroj automaticky zastavil. „V papírnách pracuji od roku 1961, asi od svých 17 let," vzpomínal. „A od té doby jsem tu nepřestal dělat.  Pracuji stále na tomto místě, i když jsem za tu dobu prošel celou fabrikou a brigádně vystřídal řadu profesí. Ale mojí hlavní prací je dohlížet na centrální mazání převodovky, ložisek a dalších součástí tohoto papírenského stroje."

Průvodce Daniel Perník mě vodí mezi stroji, trubkami a spoustou kovových konstrukcí a schodů vedoucích vzhůru  na  chodníčky nad mašinami, že by tam člověk zabloudil, než by řekl švec.

V kabince vybavené počítači, na jejichž obrazovkách jsou vlnovky, tabulky a údaje pro laiky naprosto nesrozumitelné, dohlíží na správný chod papírenských strojů strojvedoucí  Vladimír Zrna.  „Já tu pracuji asi sedm let. Samozřejmě jsem rád, že se to rozjelo a je zase práce.  Líbí se mi tu. Dělám tu rád, baví mě to. Budeme se modlit, aby všechno klapalo, jak má. A aby to nezavřeli," a honem chvátal pryč, protože zrovna začali přejíždět  na jiný druh papíru.

V té chvíli přiběhla z horního patra dolů vedoucí svinovače. „Pracuju tu od roku 2010," říkala Markéta Kovářová.  „Během odstávky jsem i já byla doma, ale nedala jsem výpověď. Když zazvonil telefon a povolali mě do práce, byla jsem ráda. Doufala jsem pořád, že to znova otevřou.  Já jsem  na svinovači ze Štětí, který dělá zdravotnický krep."

Nyní je hlavním  úkolem větřínské továrny stabilizovat současnou výrobu a pak by ji její vedení rádo rozšířilo o další provoz.

Rozhovor s ředitelem papíren Dušanem Grmolcem o tom, jak to všechno bylo a jak to bude dál, čtěte v pátečním vydání Českokrumlovského deníku.