Věky trčela k nebi chátrající kamenná věž bývalé tvrze ze zpustlého prázdného pozemku v osadě Tichá.

To se ale poslední dobou rychle mění. Věž už nemá vyhlodanou základnu a její okolí je zbavené náletu křovin, plevelů i haraburdí. S tím se ale sdružení Hrady na Malši, které o ni pečuje, nespokojí. Areál kolem věže se bude měnit dál.

S cílem přiblížit zříceninu tvrze Tichá její někdejší podobě přijeli na sklonku týdne k Dolnímu Dvořišti studenti Ústavu památkové péče Fakulty architektury pražského Českého vysokého učení technického (ČVUT).

Úkol pro studenty zní jednoznačně: navrhnout řešení revitalizace areálu tvrze. „Tvrz Tichá je pro nás výzvou. Na jedné straně zde zůstala zachována věž jako téměř jediný pozůstatek zaniklé středověké památky, na druhé straně je areál ve velmi nedůstojném stavu, který si žádá nápravu,“ zhodnotil výchozí podmínky vedoucí Ústavu památkové péče ČVUT profesor Václav Girsa.

Budoucí architekti by v rámci své studijní praxe měli navrhnout podobu tvrze po revitalizaci. „Ale také například i následné využití tvrze,“ naznačil jednatel sdružení Hrady na Malši Radek Kocanda.

„Iniciativa studentů i pedagogů nám přišla velice vhod, protože poznatky začínajících odborníků nám mohou pomoci v upřesnění záměru, co s tvrzí dělat,“ doplnil.

Podle Václava Girsy rozhodně není smyslem práce studentů navrhnout rekonstrukci tvrze do její původní podoby. A to i přesto, že se díky průzkumům odborníka na hradní architekturu Tomáše Durdíka ví o někdejším vzhledu památky mnohé.

„Naším úkolem je spíše zakonzervovat dochovanou stavbu, kultivovaně upravit okolí, signalizovat hodnotu autentické památky a naši úctu k ní. Zároveň chceme najít citlivé a harmonické soudobé řešení úpravy areálu,“ doplnil Václav Girsa. Na tom budou studenti pracovat přibližně do června.

Přestože konkrétní způsob využití tvrze v Tiché po její revitalizaci by měli navrhnout až studenti Ústavu památkové péče ČVUT, členové sdružení Hrady na Malši mají v této věci už alespoň základní představu.

„Zřejmě potlačíme komerční aspekt využití památky a spíše se budeme snažit využívat ji ke studijním účelům nebo tvůrčí práci,“ naznačil Radek Kocanda.

Práce v autentickém prostředí zbytků dobové památky je pro studenty architektury neocenitelnou zkušeností, kterou mohou zúročit v jejich další praxi.

„Studenty se snažíme vést k profesionálnímu, tedy poučenému a citlivému přístupu k našim historickým stavbám a historickému prostředí vůbec,“ vysvětlil Václav Girsa.

V tomto ohledu je podle něj řešení revitalizace areálu tvrze Tichá skvělou úlohou, neboť se studenti musejí vypořádat s tím, jak naložit s torzem historického prostředí, a současně vyřešit revitalizaci areálu včetně návrhu nových objektů, které pak umožní přiměřené, a tedy nekomerční oživení tvrze.

„Studentům ponecháme určitou volnost tak, aby vznikly variantní koncepty. Bude užitečné, když bude možné vybírat z více návrhů. Projekt, jenž bude nejcitlivější k památce i okolnímu prostředí, pak může posloužit jako vodítko a inspirace pro budoucí podobu či využívání areálu tvrze,“ naznačil Václav Girsa.

Systém práce studentů na Tiché v podstatě kopíruje samotnou činnost architektů v praxi. Nejdříve se musejí důkladně seznámit s danou lokalitou a shromáždit dostupné informace, které jim poslouží coby podklad pro analytické vyhodnocení prostředí.

„Ve druhé fázi pokračuje student zpracováním prvotních koncepčních úvah, na které navazuje skicováním různých návrhů. Na konci semestru se pak projekt dokončuje v úrovni architektonické studie,“ popsal profesor Girsa.

Svůj postup přitom musejí studenti v průběhu semestru pravidelně konzultovat. „Do výuky jsou jako konzultanti zapojeni i kolegové z Ústavu teorie a dějin architektury, kteří jednak přibližují studentům podle potřeby detaily stavebně historického vývoje konkrétní stavby, v některých případech zároveň suplují roli praktického památkáře,“ ozřejmil odborník.

Podotkl, že přímo v Tiché budou studenti pracovat zejména v první fázi projektu, i poté sem však budou průběžně přijíždět, aby své rozpracované koncepce mohli porovnávat s realitou.

Na poslední chvíli

Na otázku, jak ceněnou památkou je tvrz v Tiché v širším měřítku, nechtěl dát Václav Girsa jednoznačnou odpověď.

„Památky pro sebe nerad škatulkuji. Jakmile totiž začnete říkat, že tato památka je hodnotná a jiná méně, je riziko, že ta méně ceněná na to doplatí. I pozůstatky drobné tvrze jsou důležitou pamětí konkrétního místa,“ upozornil odborník.

Hodnota tvrze v Tiché je podle něj nevyčíslitelná. „Úkolem naší generace je tuto památku zachovat, neponičit ji nevhodnými úpravami a zejména pak zkultivovat její bezprostřední okolí.“

Jak Václav Girsa dodal, věž tvrze v Tiché se podařilo zachránit na poslední chvíli. „Za to patří velký dík právě sdružení Hrady na Malši,“ uzavřel.