Obyvatelé z oblasti Přední Výtoně byli bez elektrického proudu od úterního vichru. Stromy popadaly na elektrické vedení a oprava byla takového rozsahu, že se pracovníkům energetické společnosti nedařilo přívod elektřiny obnovit.

„Konečně jsme si zase rozsvítili – je to radost. Přesvědčili jsme se, že vše je k ničemu, když nejde proud. A je dobré nechat si v záloze funkční klasická kamna," podotkla starostka a chvátala dobíjet mobilní telefon.

Výtoňští to bez proudu opravdu neměli jednoduché. Na obecní úřad si dokonce přišel stěžovat jeden muž, že v jednadvacátém století přece není možné, aby oprava trvala tak dlouho, a chtěl proti energetikům sepisovat petici.

O tom, jak bezproudí přežívali, se podělila dvaašedesátiletá Vladislava Poslední z Přední Výtoně, která událost brala s nadhledem.

„Jak jsme to přežívali? Ani mi neříkejte. Po celém obýváku jsme měli rozsvícené svíčky. K obědu jsme si dali kafe a čokoládu, podařilo se mi totiž doma najít jednoplotýnkový plynový vařič," smála se. „Hrůza to byla s mrazáky. Mám v nich před Velikonocemi plno masa, to víte, čekám děti. Kolem něho jsem strachem, jak to v něm vypadá, raději ani nechodila. A v noci v posteli jsem si pak připadala jako před dvaceti lety pod stanem. Jenom kulicha jsem si oproti tehdy nenasadila. Nosy jsme měli zabořené do peřin – ale zase to bylo zdravé spaní."

Manželé Posledních doma klasická kamna ani plynová nemají, přívod plynu zrušili, protože mají z plynu strach.

„V obýváku jsme měli osmnáct devatenáct stupňů, v ostatních prostorách to bylo podstatně horší, protože v některých stejně netopíme. V obýváku se teplo den udrží, ale dneska už bylo frišno," líčila paní Vladislava. S humorem sobě vlastním však dodala, že na straně druhé bylo dobré, že díky tomu konečně dočetla životopis Agathy Christie a manžel se zase bavil při knížce o Jiřím Sovákovi. „Ale nechtěli bychom to opakovat," zdůraznila Vladislava Poslední.