Miroslav Klas je řidičem strakonické městské hromadné dopravy už sedm a půl roku.

Kdy jste se covidem nakazil? A jaký byl průběh?

Miroslav Klas: Bylo to loni v říjnu a bez přehánění mohu říci, že covid je luxusní chřipka ozdobená diamantem nahoře. Není o co stát a nikomu to nepřeji.

Začne to jako běžná chřipka. Horečky, které najednou vystřelí na 40 °C. Pak sice trochu opadnou, ale nemůžete se pořádně nadechnout. Jako kdybyste byl vysoko v horách. Bolesti hlavy a celého těla, únava a spánek. Jeden vám je jako po opici, druhý den bez problémů. Střídá se to. A máte chuť spát, nebyl problém spát deset hodin denně. Ale hlavně to není otázka dvou týdnů. Dozvuky covidu jsem pociťoval ještě několik měsíců. Zdráv jsem se začal cítit tak letos v lednu, možná až v únoru.

Máte nějakou radu pro ty, kteří podstupují stejnou zkušenost nebo je teprve čeká?

Hodně trpělivosti, nebránit se odpočinku, dbát o sebe a mít co největší přísun tekutin, hlavně vitaminu C. Nedělat hrdinu.

Víte, kde jste se nakazil?

V té době jsem měl nehodu a byl jsem doma. Paradoxně jsem nikam nechodil, jen na procházky.

Jste řidič městské hromadné dopravy. Jak vypadal nástup onemocnění loni v březnu? A jak se lidé chovali tváří v tvář neznámému nebezpečí?

Prvotní byl strach. Lidé nevěděli, o co se jedná. Pak začaly roušky a přišly i různé situace. Když někdo přišel bez roušky, tak mu lidé sami říkali: Hele, nasaď si roušku. Sami si to hlídali a rovnali. Ale také se stávaly jiné věci. Když třeba někdo zakašlal, protože byl astmatik, docela se na něj ostatní cestující dívali nepřátelsky – jako co tady kašleš, jdi ven z autobusu. První dva nebo tři týdny s lidé fakt hodně báli. V tu dobu byly autobusy prázdné a jezdili jsme v nich prakticky jenom my.

Městská charita České Budějovice distribuuje respirátory se sbírky mezi lidi v nouzi.
Bezdomovci, sociálně slabí i senioři mohou dostat respirátory ze sbírky či banky

A vy jste bál také?

Také. Už je to sice skoro rok, ale na ty obavy se asi zapomenout nedá.

Jak cestující vnímali opatření, že nesmí nastupovat předními dveřmi, že nemohou přijít k vám a pozdravit vás?

Hromadná doprava je zdarma, takže se předními dveřmi obecně moc nenastupuje. A pokud to někdo chtěl udělat, posunky jsme ho posílali k dalším dveřím. Kromě toho všude visely letáky a plakáty s dodržováním opatření. Pravda je, že sem tam někdo zanadával, ale obecně.

Pak přišlo rozvolnění. Vrátili se i cestující do autobusů?

To ano. Tohle poznáte na dětech, protože zase začaly fungovat školy. Ale ti cestující, kteří s námi jezdili, zůstali věrní stále. Kromě těch dvou týdnů v březnu, kdy se všichni fakt báli.

S prvním rozvolněním přišla i lepší nálada, lidé sundali roušky, mohli povídat.

Ilustrační foto.
Jihočeské nemocnice bojují o každé lůžko. Jsou na hraně kapacit

Jenže pak přišla druhá vlna a opětovné zákazy, které platí doteď. Chovali se lidé stejně jako při vlně první?

Už ne. Při první vlně jsme si všichni prošli jakousi generálkou. A trochu lidem i otrnulo. Už to není tak markantní.

V současné době platí do 21. března ještě přísnější vládní opatření. Máte zase prázdný autobus?

Kdepak, lidé jezdí. Už se nevozím v autobuse sám.