Na starých fotografiích z Fotoateliéru Seidel, ale i jiných autorů, je zachycena podoba kraje pod Knížecím stolcem, kde se potkávala boží muka s vojenskými bunkry, Češi s Němci i s poválečnými dosídlenci. „Pro mě je tato kniha fascinujícím dílem zvláště proto, že přičiněním trojice osvědčeného týmu autorů - a zapojily se další desítky přispěvatelů i rodáků, badatelů i sběratelů - vzniklo dílo velmi osobité i osobní, které přináší ohromující množství informací ze zapomenuté doby z tohoto koutu zapadlé Šumavy,“ uvedl Miroslav Reitinger, ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu, pod nějž fotoateliér spadá. „Publikace bude sloužit i k uchování cenné a složité historie této oblasti.“
Práce na knize rozhodně nebyla jednoduchá. Autorský tým Zdena Mrázková, Petr Hudičák a Jindřich Špinar spolu s fotografy Klárou a Liborem Sváčkovými několikrát navštívili boletický vojenský prostor, v doprovodu přednosty boletického újezdu prolézali místa bývalých vesnic, dokumentovali historii a dávali dohromady vzpomínky rodáků. „Tentokráte jsme tuto knihu připravovali dva roky,“ podělila se o dění kolem přípravy publikace Zdena Mrázková.
„Podepsala se na tom covidová doba, kdy pan Špinar, který psal texty, nemohl do archivu, proto jsme se museli spoléhat na spolupráci s pamětníky a jejich příběhy, i když pochopitelně ani je jsme nechtěli ohrožovat. Nakonec se to přece podařilo dát dohromady, ale trvalo to o rok déle.“ Z období přípravy jsou autoři plni nezapomenutelných dojmů. „Viděli jsme krásná panoramata, nádhernou krajinu. Nejhezčí je asi bývalá osada Ondřejov, jehož kostel býval vidět až z Krumlova podobně jako kostel Dobrá Voda na Nových Hradech. Ten kostel byl odstřelen, a najednou ho Krumlováci neviděli, krajina ztratila dominantu. Bývala to farní oblast, žili tam spisovatelé, byla to kvetoucí vesnice a když jsme tam přijeli – není tam absolutně nic. Pouze v dálce jsou pořád vidět Alpy, tak jako tomu vždy bylo. Rozdíl mezi živoucí vesnicí na Seidelových fotkách a skutečností, kde není nic, je strmý.“
„Nezapomenu, když nám hned na začátku přinesli pamětníci písemné zápisy jejich předků,“ svěřil se Petr Hudičák. „Byly to životopisné kroniky s fotografiemi, v nichž se objevovaly příběhy, které se daly dešifrovat na základě jiných příběhů. Čili člověk se dozvěděl A, u někoho jiného se dozvěděl B a výsledkem byla informace C. Ty životopisné příběhy zůstávaly v paměti jenom té které rodiny a připomínkou v knížce se je dozví víc lidí.“ Celá kniha je tak mozaikou příběhů, kdy jeden příběh otevírá dveře vzpomínce další. Autorskému týmu se podařilo shromáždit takové množství údajů a zajímavostí, že stránky postupně přidávali, ale nakonec museli stejně hodně a hodně škrtat. „Museli jsme vypustit hodně věcí, abychom se vešli i do toho rozšířeného vydání,“ přitakal Petr Hudičák. „Ta kniha má skoro dvě kila a je třeba myslet i na ty, kdo ji budou distribuovat a číst.“
Kniha Boleticko, krajina zapomenuté Šumavy ale zavede čtenáře i do blízkých Hořic na Šumavě, Slavkova, Kájova, Chvalšin, do Hodňova či na oblíbenou Olšinu. K mání je přímo v Museu Fotoateliér Seidel, v Infocentru Český Krumlov, ve vybraných knihkupectvích a informačních centrech, nebo je možné vyplnit objednávkový formulář a nechat si zaslat publikaci na dobírku.
