Mláďata z hnízda vylétnou ke konci června, první se vylíhlo 20. května. Co se děje v hnízdě, můžete sledovat na kanále Youtubue Poštolky Máj zde.

„Loni se tu objevil sameček a začal nám trhat kytky z truhlíku. A tak jsme mu podstrčili jiný, jen z půlky plný hlíny. Pak přiletěla samička, nakladla vajíčka a začali se líhnout mladí,“ vypráví Jiří Březina, fotograf přírody a mnoha Jihočechům známý také jako sloupkař Rozhlasu České Budějovice. „Pak už jim to ale bylo malé, a tak jsem jim vyrobil větší truhlík, přidal jsem jim zástěnku, a aby mladí nepadali dolů, vyrobil jsem zábradlí s plošinkou.“

Zdroj: Jiří Březina

Místo na parapetu si už loni na podzim vyhlédl poštolčí sameček, jiný než o rok předtím. Ke konci zimy ho ukázal samičce a 15. dubna se v truhlíku objevilo první vejce. Postupně jich přibylo dalších šest, jedno neduživé mládě ale uhynulo, a tak se v truhlíku rozkoukává šest ještě ochmýřených poštolek.

Pomáhají těm slabším

Rodiče by neměli šanci tolik hladových krků uživit, a tak se jim Březinovi rozhodli vypomoct. „Sháněli jsme informace a věděli jsme, že máme jen dvě možnosti: buď se budeme dívat na to, jak slabší mláďata hynou, nebo je můžeme dokrmovat. Volba byla jasná,“ vysvětluje Jiří Březina s tím, že od té doby v žádném jejich nákupu nechybí kuřecí prsní řízky. „Počkáme, až si samička dokrmí svoje favority, a my se postaráme o ostatní, aby byli všichni mladí sytí a přežili. Poznáme to podle toho, jak mají plná volátka. Krmíme pinzetou, později si maso vezmou i z ruky.“

Dobrovolníci na Krumlovsku a Budějovicku vynášejí srnčata z luk před sečením. Pomáhá jim dron, lidí na pomoc je ale málo.
Srnčata umírají pod sekačkami dál, pomůže i jediný den dobrovolnické pomoci

Když začali Březinovi dokrmovat, samička létala vyděšeně kolem. „Pak ale postupně pochopila, o co jde, zvlášť když i jí občas necháme stranou kousek masa. Teď už je úplně v klidu. Dokrmí a kolikrát toužebně kouká z vedlejší střechy na okno, jestli už jdeme.“

Potravu pro mladé teď loví hlavně sameček, krmí samička. „Nosí jim nejméně dvanáct myší za den, tu a tam přinesou třeba jiřičku, a my skoro stejný objem krmení doplníme. Samička se snaží o relativní spravedlnost, ale preferuje silnější mláďata.“

V jižních Čechách se natáčel film Svatební cesta do Jiljí.
Připomeňte si filmové stopy Libuše Šafránkové na jihu Čech

Březinovi jsou už v důchodu, a tak na krmení a sledování mají čas (i když Jiří ještě z domova pracuje pro jednu IT-firmu). A stal se z něho, díky poštolkám, i youtuber z donucení. „O video jsem se nikdy nezajímal, ale poštolky mě donutily si spoustu dovedností doplnit. Nastudoval jsem kamery, střih, streamování a dneska mám svůj kanál na youtube, kde jsou k vidění i krátké filmy se zajímavými okamžiky z krmení a rodinného života vůbec. Času to sebere dost, ale je to vděčné téma, když vidíte, jak se mladým daří a rostou, člověk z toho má radost.“

Nechat to na přírodě?

Jiří Březina se setkává i s názorem, že by se do života divokých zvířat vůbec nemělo zasahovat. Ten ale jednoznačně odmítá. „Co tady ve městě z té přírody zbylo? Nejbližší myš je kilometr daleko. Nejdřív jsme jim přírodu sebrali, zničili a zabetonovali, a teď bychom si měli hrát na pánaboha a jen sledovat rádoby přirozený běh věcí? Tohle není Seregenti, ale betonová džungle. Když jich necháme přežít víc, dáváme jim jenom šanci do začátku. Pak si je život beztak probere.“