To je pro ně aktuální právě teď, neboť vodácká sezona se pomalu rozbíhá.
„Sehnat dobré pracanty je potíž," přitakal včera Jiří Augustin, provozovatel vodáckého kempu v Novém Spolí. „Je to čím dál horší, přitom od nás dostávají šedesát až sto korun na hodinu, podle toho, jak jsou dobří. A mají to v čistém. Jenomže mnohým se nechce pracovat, nechtějí uklízet po sobě a po návštěvnících kempu, leštit a podobné práce. Chtějí jen prodávat. Jenomže úklid k tomu patří. Byla tu například slečna, které se nelíbilo, když měla první den vyčistit vypínače. Druhý den už nepřišla."

Ve Spolí v kempu přes léto potřebují kolem sedmi osmi brigádníků. Jsou mezi nimi lidé osvědčení a stálí, ale často k nim musí přijímat nové. „A z nově přijatých pěti lidí zůstane tak jeden," podotkl Jiří Augustin. „Často je to tak, že třeba přišly dvě děvčata z venkova, konkrétně 
z Přídolí, a bylo to super. Byly pracovité, bavilo je to, bylo na ně spolehnutí. Mladí z města v noci naopak paří, ráno pak do práce nepřijdou, odmlouvají a jsou vzdorovití, někdy až drzí. Takže lidi sháníme pořád."

A protože je o lidi nouze navzdory tomu, že na konci března Úřad práce v Českém Krumlově evidoval 3213 uchazečů o práci, začínají se po brigádnících ohlížet i v jiných koutech republiky. Jiří Augustin říká: „Tak k nám přijdou tři čtyři lidi z Ostravy a jsou za práci rádi. Jídlo 
a ubytování mají zdarma 
a vydělají si peníze."

Jaké by měli mít pracovníci podle představ provozovatelů vlastnosti? „Slušné chování," vyjmenoval Jiří Augustin. „Být čistotní, pracovití a poctiví."

Současné pracovníky kempu si však Jiří Augustin pochvaluje: „Jsem s nimi velice spokojený, jsou to lidé, kteří za firmu dýchají a doplňují pracovníky z členů našich rodin."
V kempu dávají přednost spíše vysokoškolákům, protože ti mají více volného času a delší prázdniny. Příležitostně chodí do kempu vypomoci a přivydělat si i osvědčení bývalí brigádníci.

Spolehlivost lidí je velmi důležitá, neboť v sezoně, kdy se do kempu nahrne šest set sedm set lidí, není čas nad zaměstnanci stát.

Na druhé straně si Jiří Augustin uvědomuje, že práce v kempu není pro brigádníky lehká. Čelit opilým rozjařeným turistům, kteří se ve čtyři ráno vrátí z města a vzbudí celý kemp, není žádný med. „A snad ze všeho nejhorší je kontrolovat lidi, jestli mají zaplaceno za stany," dodal majitel kempu.

Brigádníci ve Spolí jsou nabíráni pro pomocné práce, jako jsou prodavači, úklid, výdej jídel a další.
Podobné zkušenosti má také půjčovna lodí a raftů Ingetour Vyšší Brod. Ta začala shánět lidi do pracovního poměru různě po republice snad jako první. „Rozhodně se situace oproti době před čtyřmi třemi roky zhoršila," potvrdil Pavel Kolouch z Ingetour. „Tehdy jsme si mohli mezi zájemci o brigádu dost vybírat. Poslední dobou je to pro nás daleko složitější. Lidi se sice hlásí, ale není jich tolik, a nejsou tak kvalitní. Chybí jim chuť pracovat, dnešní generace mladých lidí není zvyklá se zapojovat do domácích prací od obyčejného vytírání podlahy po fyzické práce. Jenom sedí u počítače. Takže když potom mají fungovat šest osm hodin v kuse, je to pro ně náročné."

A práce v půjčovně je fyzicky náročná jako pro mládence, tak pro děvčata. V půjčovně manipulují s loděmi, v občerstvení jsou děvčata také pořád na nohou a plně zaměstnaná.
„V současnosti je největší problém sehnat kuchaře," říká Pavel Kolouch. „A uklízečky. I přestože si uklízečky nevydělají málo. Ale je těžké několik hodin vytírat. Práce v recepci zase vyžaduje dobrou jazykovou vybavenost, což je na hraně." Půjčovna na léto potřebuje takových osmdesát až sto brigádníků.

„Všichni máme největší problém, že nejsou lidi," povzdychl si i Josef Maleček z českokrumlovské půjčovny lodí. „Český Krumlov moc lidí nemá, k tomu mnozí z nich jsou zhýčkaní, a když město zaplaví turisté, všichni provozovatelé služeb se o zaměstnance přetahujeme. Problém je, že když si poctivé pracovníky seženeme, po studiích odcházejí do stálého zaměstnání, takže musíme pořád shánět nové."