Milan Bukáček je rodákem z moravského Přerova. Od mládí žije aktivním životem, dlouhá léta byl profesionálním vojákem a účastnil se několika zahraničních mírových misí. V současné době působí jako šéf českokrumlovské vodní záchranné služby.

Jaká byla vaše cesta životní cesta z Přerova do Českého Krumlova?
Jako u většiny vojáků, ani ta má cesta nebyla přímá. Z rozkazu „Služ tam, kde je třeba!“ jsem se dostal přes studium v Opavě a Vyškově a výkon služby v západočeském Tachově až sem, na výcvikovou základnu mírových sil. I přesto, že to byl pro mne i pro mou rodinu nový domov, vracel jsem se sem z mírových misí vždy velmi rád a město mi přirostlo k srdci.

Kdy jste se do Krumlova s rodinou přestěhoval?
Na podzim roku 1991.

Odkdy nejste profesionálním vojákem a co naplňuje váš pracovní život teď?
Aktivní službu jsem ukončil v roce 2003 a v současné době se věnuji řízení a rozvoji vodní záchranné služby v Jihočeském kraji, zejména na Lipně. Při návštěvě jihočeského moře, tedy Lipna, jsem potkal vodní záchranáře, kteří dobrovolně věnovali a věnují čas svému poslání a slouží v rámci svého volna bez náležitého zázemí.

Tehdy, v roce 2005 při mé první službě, se naplnil můj dávný sen stát se vodním záchranářem. Při této práci můžu naplno uplatnit své dovednosti a záliby, tedy plavání, potápění a zkušenosti z profesionální vojenské kariéry.

Ptá se: Miroslav Kleňha sám sebe charakterizuje jako multifunkcionalistu: provozovatele, poloarchitekta, servíra, zásobovače i dramaturga. Provozuje první nekuřáckou kavárnu v Českém Krumlově – Divadelní klub Ántré – a je činný v místním občanském sdružení Jazzky Krumlov.

Naznačil jste, že podmínky vodní záchranné služby nebyly v začátcích ideální. Jak se tento stav vyvíjí a jaká je podpora vaší činnosti ze strany oficiálních míst?
Zde je rozporuplný fakt, že přes skutečnost, že jsme vnitrozemský stát a počet utonulých na území České republiky dosahuje až 300 osob ročně, podpora vodní záchranné služby ze strany těch odpovědných je minimální. Každoročně zasahujeme u desítek případů, kdy je přímo ohrožen lidský život.

Naše spolupráce se zahraničními kolegy, především z Rakouska a Německa, je na výborné úrovni a právě u nich vidíme materiální, finanční i legislativní podporu, kterou bychom si zasloužili i my, abychom byli schopni lépe pomoci v krizových situacích. A to po celý rok.

Odpovídá: Milan Bukáček – velitel, vedoucí, šéf, zkrátka hlavní postava českokrumlovské vodní záchranné služby. Je velice pravděpodobné, že nebýt jeho aktivit, tato dobrovolná organizace podávající profesionální výkony by nejspíše nikdy v regionu nevznikla.

Pokud nemáte dostatečnou podporu, jak tedy získáváte prostředky na svou činnost?
Nezbývá nám nic jiného, než získávat peníze na financování naší služby tvrdou prací ve vedlejších činnostech. Sloužíme tedy například jako plavčíci v aquaparku hotelu Frymburk, organizujeme takzvané teambuildingy a kurzy, provozujeme hostel a hospůdku. Dále se zapojujeme do grantových řízení a sháníme sponzory a partnery.

Co se vám, vodním záchranářům, v posledních letech nejvíce povedlo, na co jste hrdí?
Podařilo se nám vytvořit vynikající tým záchranářů na profesionální odborné i lidské úrovni, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas ve prospěch záchrany jiných. Sportovních aktivit a vzdělávacích a odborných kurzů, které jsme organizovali v uplynulých letech pro různé cílové skupiny, se zúčastnilo více jak 25 tisíc osob. Naši organizaci vyznamenal prezident Vodní záchranné služby Rakouska Železným záchranářským modrým křížem.

Díky výsledkům naší práce postupně získáváme podporu veřejné správy a jiných partnerů. Máme rozpracovaný projekt na vybudování výcvikového střediska a základny Vodní záchranné služby v Dolní Vltavici.

Po vojenské službě se vám nestýská?
Vůbec ne, právě díky všemu, co jsem uvedl před chvílí. Moje práce mě vytěžuje a plně uspokojuje.