Jeden z nejslavnějších českých Večerníčků totiž začal právě tady, v českokrumlovském medvědáriu, když medvědice odvrhla tři čerstvě narozená medvíďata. Chlupáče v kotci našel zahrabané v kupici slámy a výkalů medvědář Jan Černý.

Vzal si je domů a v panelákovém bytě na sídlišti Mír z nich doslova a do písmene vypiplal světové televizní hvězdy. Vstával k nim několikrát za noc, krmil je mlékem z lahví. A pak je seznámil se strejdou filmařem, Václavem Chaloupkem. Ten měl k televizi blízko, protože mimo jiné pracoval několik let jako televizní zpravodaj tehdy Západočeského kraje. Před deseti lety už měl ale za sebou první tři zvířátkové Večerníčky o liščeti, pruhovaných kamarádech selátkách s jezevcem a o bažantech.

Seznámení s ním přineslo českokrumlovským medvíďatům do života něco nevídaného. Příběh jejich života dodnes vhání do očí slzy. Dnes mají za sebou televizní kariéru a šťastně žijí v berounském medvědáriu. To se stalo jedním z nejnavštěvovanějších míst v tamním regionu. A brzy bude k jeho návštěvě o důvod víc.

Vzpomínáte na ty tři medvědí kluky? Jak se mají?
V lednu to bude deset let, co se Vojta, Kuba s Matějem narodili. No, letí to, letí. Mají se dobře, jsou vypasení, hodně je tam krmí (smích). Člověk se k tomu pořád vrací, vzpomíná… Když jsem natočil ty první medvědy, zařekl jsem se, že už v nich víc pokračovat nebudu. Pak se ale v roce 2003 narodili Honzík a Eliška…

Takže pokračování přišlo. A co do třetice? Přibyde další?
Teď jsme předběžně domluveni s Čestmírem Kopeckým, že kdyby se náhodou ještě jednou nějaká medvíďata narodila, tak bychom udělali rodinný film. Náměty už máme, ale nemáme scénář. Ale vše se musí připravovat až budou medvědi na světě a za pochodu, což není u celovečerního filmu obvyklá záležitost.

Někde jsem četl, že před natáčením chcete mít připravený scénář, že není možné natočit jen tak nějaké záběry a pak je slepit dohromady a vytvořit z nich příběh až poté…
Pro film to platí obzvlášť. Něco jiného je točit na video, kde žádné ztráty ve filmovém materiálu nejsou.
Vždycky mám dopředu vymyšlené příběhy nebo alespoň vím, o čem to bude. I u méďů nebo u Vydrýska a Madly a Ťapa bylo všechno natáčeno podle předem připravených příběhů.

Jeden z největších hitů, který z Večerníčků vzešel, jsou Méďové (Brum, brum, brum)…
To se opravdu povedlo. Dokonce Karel Wágner nám říkal, že jsme udělali chybu, když jsme mu tu skladbu nedali k dispozici, protože by z toho udělal světový hit.

Ta písnička opravdu zabírá dodneška, podobně jako například Nohavicovi Tři čuníci…
Jaromíra mám rád, na toho jsem se před dvanácti lety obrátil jako na úplně prvního, aby mi dělal muziku. Jenomže on potřeboval víc času a přece jen Ostrava je daleko, takže jsme se nakonec nedomluvili. Ale Jarda Samson Lenk bydlí blízko. (Václav Chaloupek i Jaroslav Lenk bydlí nedaleko Plzně. Pozn. autora.)

Když jsme u té muziky, dovolím si příměr. Jednou se mi countryová legenda Tomáš Linka přiznal, že je mu vždycky líto, když lidem zahraje poctivě složenou novou písničku, oni zatleskají, ale stejně si nejvíce přejí ty staré hitovky. Nezažíváte něco podobného se svými Večerníčky?
Ne tak docela. Podle průzkumu televize jsou méďové hodně oblíbení, ale vyrovná se jim Vydrýsek a Madla a Ťap. Někdo sice bude říkat, že medvědi jsou ti nejlepší, ale myslím, že dětem školního věku byl možná ještě bližší Vydrýsek.

To mě překvapuje.
Mě také. Ale kdybych si to všechno mohl už dříve dramaturgicky postupně připravit, tak bych nejdříve dělal Tuláčka, Pruhované kamarády, Kluky ze zámku a teprve potom bych točil vlky, vydru, rysa a končil bych medvědy, jako vrcholem. Ale tohle jsem nikdy nelámal přes koleno. Když se v roce 2003 narodili další medvědi, točil jsem podruhé medvědy i když jsem v témže roce chtěl dělat rysa.

Co je teď s Madlou?
Madla je pětiletá fenka bavorského barváře, máme ji doma a momentálně má pět štěňat, kterým jsou tři neděle. A jsou krásná. Už když byla březí, rozhodl jsem se tímto uzavřít ten večerníčkový cyklus pohádkami o různých zvířatech. Jedna bude o lišce, druhá o zajíci, další o srnce a budou to pohádky, které bude buď povídat Madla štěňatům nebo oni jí. Už mám s nimi natočené nějaké záběry.

A co Ťap?
Ten se jmenuje ve skutečnosti Filip, žije v Pavlově a asi předevčírem mi volal jeho majitel, že Ťap už není tak hodný, jako býval, že už na sebe nechce moc nechat sahat, vodítko už nesnese. Pravděpodobně si ho vezme nějaká zoologická zahrada a s rysicí, která se našla na Šumavě, by složili pár.

Takže možná budou další potomci. A další Večerníček o nich?
Možná. Líbilo by se mi to. Ta šelma by si to zasloužila. Ale nevím, jestli by to byl Večerníček.

A vlci?
Ti jsou u nás doma.

A co Vydrýsek?
Ten žije v Německu jako chovný samec tuším v Bavorském národním parku a snad už je i tátou.