„Dneska je to slabý, ale ještě nějací lidi přijdou,“ říkají ženy v chodbě nízké budovy připomínající garáž, na níž povlává česká státní vlajka. Marta Crkvová a Marie Krnínská si o sobotním dopoledni zkracovaly čekání na voliče ve společnosti cigarety.

Ve Zvíkově, nejmenší obci Českokrumlovska, je pětapadesát voličů a čtyřiadvacet z nich odvolilo už v pátek. Dopoledne se vleče a ke garáži, která je vlastně hasičskou zbrojnicí i obecním úřadem, pořád nemíří ani noha.

Cizí člověk má co dělat, aby zdejší volební místnost našel. Ze silnice E55 je ze Zvíkova vidět na horizontu jenom několik málo pěkných nových stavení, u nichž se pasou koně. Ale za nimi se táhne vesnice, která čítá kolem sedmdesáti obyvatel včetně dětí.

Ke Zvíkovu už nepatří žádné další osady ani samoty, Zvíkov je obec sama pro sebe. Obecní úřad stojí nenápadně stranou, u rybníčka pod lesem. Nebýt vlajky, člověk by ho ani nenašel.

Ve volební místnosti sedí pět žen – volební komise – a u jedné z nich malá dívenka v bundě. Osmiletá Kristýnka Ondřichová sem zaběhla za maminkou.

„Přinesla jsem mamce nabíječku na mobil. Taťka se jí nemůže dovolat,“ říká nesměle. Na dotaz, jestli až vyroste, bude po vzoru mamky dělat volební komisařku, rozhodně zavrtí hlavou. „Nechtěla bych tu být, protože je tu strašná nuda.“ „No, to řekla pravdu!“ sborem souhlasí ženy.

Kupodivu si ale prý nic na ukrácení dlouhé chvíle na úřad nedonesly. „Probereme tu život a události od minulých voleb, protože se kolikrát přes rok ani nevidíme. Teď jsme navíc rozděleni tou příšernou protihlukovou zelenou zdí, co tu postavili kolem železnice, co vede skrz ves. Ani na sebe nevidíme,“ hudrují ženy.

V pátek jim to ubíhalo víc. Dvakrát za nimi přijela na kontrolu i hlídka policie a s přenosnou urnou se členky komise vydaly domů za dvaačtyřicetiletou místní paní, která se zotavuje z těžkého úrazu. „Už dva měsíce. Je po bouračce,“ vysvětlují ženy.

V místnosti hučí akumulačky, které teprve v sobotu začaly vydávat teplo. Kolem zbrojnice je i nadále mrtvo, nikde ani živáčka, jenom v dálce řehtají koně a kokrhá kohout.

Ženy místnost na volby zvelebily. Svátečnosti dodaly nové bílé damaškové ubrusy na stolech, uprostřed nichž trůní nevelká urna, nové polštářové sedáky na židlích, od minulých voleb nové záclony na oknech. „Ano, je to bývalá zbrojnice. No, hasiči tu mají dál zázemí.“

„Ale kdyby hořelo, myslím, že by dřív přijeli hasiči z Kaplice.“ „Hlavně, kdo by našel klíč? Je jeden a pokaždé jinde.“

„Kdoví, jestli by nastartovali traktor,“ smějí se Marta Crkvová, Marie Krnínská, Marie Kubišová, Zdeňka Andělová a Jitka Ondřichová.

Předsedkyní komise je Zdeňka Andělová a ukazuje se, že jediná z nich ještě neodvolila. „Já to tady chvíli před druhou zakončím. Přemýšlím ještě pořád, koho zvolím do Senátu. Do obce to vím, ale do Senátu se rozmýšlím mezi dvěma.“

Ve Zvíkově sestavilo devět kandidátů dvě kandidátky – KDU-ČSL a TOP 09. Do zastupitelstva je potřeba pět lidí. Starosta Jan Oldřich stojí v čele obce už hezkých pár let. Po několika hodinách je to právě on se svou ženou Květou, kdo se jako první sobotní volič objevuje na cestě s obálkou v ruce.

„Už do toho nepůjdu. Starostuju tu dvacet let. Odmítl jsem to už při minulých volbách, ale přemluvili mě. Ale teď se jim to nepodaří. Adepti na starostu by se tu našli, ale mladým se do toho nechce. Je to práce za pár korun a po vlastní práci. A já ji mám doma dost, protože se živím zemědělstvím,“ říkal.

Vzápětí za ním přichází odvolit celá Andělovic rodina i s malou Lucinkou a ani ne ročním Tomáškem, nejmladším obyvatelem obce, doprovázejí je prarodiče Marie a Tomáš Halešovi.

Zvíkov měl na Českokrumlovsku výsledky sečtené jako první. Volilo 36 lidí, volební účast dosáhla 66,45 %. Vyhrála KDU-ČSL.