Čtveřice mladíků, která se pravidelně pod vedením Marie Smeykalové schází v českokrumlovském Domě dětí a mládeže, se umístila v kategorii tria a skupiny 15 let a mladší, byť průměrný věk skupiny činí pouhých 11 let.

„Bylo to úplně super," jásal nad zatím největším úspěchem kariéry kytarista a zpěvák Karel Smeykal. „Už jsem byl na Portě víckrát, ani nevím kolikrát, a konečně jsme se umístili." Do poslední chvíle ani nedoufal, že by se jim podařilo dostat se mezi trojici nejlepších. „Ale jakmile porotce, který výsledky vyhlašoval, řekl, že opravdu nechce nadržovat Jihočechům, bylo nám jasné, že třetí místo vyhrála Votka." V dalších dvou kategoriích totiž zvítězili skupina JaNik z Malont a kytarista Rudolf Prušák ze Strakonic.

Kluci na finále zahráli dvě vlastní písně, s vlastní hudbou i textem. „Copak tady dělám", kterou napsal klavírista a kytarista Tomáš Duspiva, „Desperádo", kterou napsali všichni společně na táboře. Předvedli i vlastní verzi písně Strom od Michala Ambrože, frontmana Jasné páky a Hudby Praha.

„Podle mě se nám nejlíp povedl ten Desperádo, ale Strom jsme zahráli taky dost dobře," vyhodnotil vystoupení Karel Smeykal.
„Nejdřív jsme se docela báli," připustil violoncellista František Čepelák, „skupiny proti nám vypadaly dost dobře, ale my jediní jsme měli violoncello, což nám podle mě trochu pomohlo."

Své vystoupení kluci probrali i s porotci. „Upozornili nás, že by to chtělo, abychom spolu na pódiu víc komunikovali, občas se na sebe koukli a tak, ale jinak že to bylo dobré," řekl František Čepelák.

„Nervozita byla," přiznal Karel Smeykal. „Třikrát jsme hráli i na krumlovském adventu, ale tady to bylo úplně jiné. Největší trému jsem měl, když jsem začal zničehonic chraptit. Musel jsem se napít, pak už to bylo v pořádku."

Nervózní z vystoupení byl i Karlův mladší bratr, bubeník a zpěvák Ondřej Smeykal, který při hraní stojí na stoličce. „To abych dosáhl na bubny," vysvětlil. „Trému jsem měl, ale atmosféra byla skvělá."

„Já před nimi smekám," pochválila své svěřence Marie Smeykalová. „Za všechno, hlavně za odvahu, že vůbec vylezli na pódium před tím narvaným hledištěm. Bylo tam plno fanoušků dalších kapel, takže my jsme byli v oslabení. Nicméně se jim to opravdu povedlo a doufám, že je to nakopne k tomu, aby u toho zůstali. Aby byli ochotní dál cvičit a hrát," dodala.

Kromě diplomu, knih a náramků, které chlapci dostali v Praze, se kluci mohou těšit ještě na další odměnu. „Majka nám slíbila, že nám zaplatí čtyři hodiny bowlingu," pochlubil se František Čepelák.„Tenhle týden nezkoušíme, dali jsme si pauzu," řekl Tomáš Duspiva. „Zatím jsme to ani nestihli nijak oslavit, chystáme něco na víkend."

„Máme z toho obrovskou radost," ocenil chlapce i Tomášův tatínek Zdeněk Duspiva. „Kluci si to všechno poctivě odcvičili a oddřeli. Konkurence byla opravdu veliká a většina soutěžících byla starší. Někteří jsou dokonce profesionálové, nahrávají ve studiích a mají za sebou tým skladatelů, textařů a aranžérů. O to víc si jejich úspěchu cením."

„Letos na jaře určitě pojedeme do Kaplice, kde tamní DDM pořádá nesoutěžní přehlídku Kaplické hrátky," přiblížila nejbližší koncertní plány kapely Marie Smeykalová.

Autor: Zuzana Gabajová