Přivezl ji Franz Salzmann z dolnorakouského Amstettenu, jenž ji ještě coby ředitel domova pro seniory přivedl s pomocí klientů domova k životu.

Jak jste se k tématu velikonočních pohlednic dostal?
Doma na půdě jsem objevil album pohlednic po své babičce. Vytáhl jsem z něj velikonoční pohlednice a přinesl je klientům našeho domova pro seniory na pravidelnou terapii pro povzbuzení paměti. Ukázalo se, že téma Velikonoc všechny velmi zajímá. Nejenom pohlednice samotné, ale i pozdravy, které na nich byly psané ještě kurentem, který někteří z klientů uměli číst, nebo staré známky. Z tématu na jeden večer se tak stalo téma na mnohem delší dobu.

Přispěli do sbírky i sami klienti?
Ano. Když jsem viděl, jak velký zájem pohlednice vyvolaly, zeptal jsem se jich, zda také nějaké nemají a jestli by v domově nechtěli udělat výstavu. Z toho nápadu byli nadšení, nějaké přinesli, ale ještě jich na velkou výstavu nebylo dost. Abych oslovil širší publikum, poprosil jsem o spolupráci dolnorakouskou rozhlasovou stanici ORF, kde mi dali jedno odpoledne hodinový prostor. Požádal jsem posluchače, kteří mají doma staré velikonoční pohlednice, aby je nevyhazovali, ale poslali je k nám do domova. I u nás totiž platí, že to, co jedna generace schraňuje, nová generace často vyhodí.

A povedlo se, jak je vidět.
To ano, podařilo se mi sehnat dostatečné množství pohlednic, obešel jsem i několik starožitníků, a základem první výstavy se stal soubor tří set velikonočních pohlednic. A tak jsme v roce 1998 uspořádali první výstavu, kterou jsme nazvali „Sto let velikonoční pohlednice", jelikož součástí sbírky je i nejstarší známá velikonoční pohlednice na světě – pochází z roku 1898. Navíc se mi pro otevření výstavy podařilo sehnat prominentního hosta, tehdejšího vicekancléře Aloise Mocka. („Kterého známe i u nás," dodal během rozhovoru kurátor výstavy Ivan Slavík, „v roce 1989 stříhal dráty na hranicích, tehdy byl ministrem zahraničních věcí.")

Jak se o výstavě dozvěděl?
Jeho maminka a teta tenkrát byly shodou okolností klientkami našeho domova pro seniory. Výstava ho tak nadchla, že po oficiální vernisáži přijel ještě jednou a několik hodin si ji sám prohlížel. S ním jsem se také poradil, co bychom s výstavou měli dělat dál – jestli má po jednom uvedení skončit někde ve sklepě, nebo ji ukážeme jinde. Nakonec jsme se dohodli, že bychom ji každý rok prezentovali v jiné zemi. I díky jeho podpoře je z jedné výstavy celá řada a skutečně každý rok se koná v jiné zemi Evropy.

Na jaké vzácnosti se mohou návštěvníci českokrumlovského muzea těšit?
Samozřejmě nejenom na zmiňovanou nejstarší známou velikonoční pohlednici na světě, která je zařazena do chronologické části výstavy, v níž jsou po jedné za každý rok vystaveny pohlednice od roku 1898 až do současnosti. To je ale jen jedna část expozice. Pohlednice jsou rozdělené například i podle motivů na obrázcích nebo podle původu.

Z kolika zemí pohlednice pocházejí?
V současnosti ze čtyřiceti dvou zemí celého světa, namátkou z Etiopie, Brazílie, Jižní Afriky, Kanady či třeba Lotyšska.

Od první výstavy uplynulo už sedmnáct let, kde všude už byla k vidění?
Prakticky po celé Evropě, například na Kypru, na Maltě, v Portugalsku, Řecku nebo ve Finsku.

Kurátor výstavy, historik umění Ivan Slavík, k výstavě dodal: „My ji doplníme o vitríny s kraslicemi a dalšími předměty ze sbírek našeho muzea." V malém sále bude instalace na téma šumavské tradice řehtání. „Chodilo se s řehtačkami, tlačily se před sebou jako trakař, říkalo se jim Ratschenbuben." 

Autor: Zuzana Gabajová