Kaktusy vídával už jako malý kluk za oknem u své babičky, do většího pěstování svých vlastních pichlavých rostlinek se pustil už jako středoškolák a hlavně po vojně. „To jsem postavil tenhle skleník," říká Pavel Randa a rozhlíží se uvnitř vytápěné stavby.

Během smlouvání návštěvy u něho doma vždy jako první zaznělo: „Jsem ve skleníku." Podle všeho tu tráví většinu času, ale jak sám dodal, bývá v něm hlavně po ránu nebo v podvečer, kdy je venku chladněji. Během dne, zvláště horkého a letního, se uvnitř dá vydržet jen těžko.

Kolik kaktusů tam vlastně doopravdy má? Na tu otázku jen pokrčí rameny. „To vám nikdo nepoví, to se nedá odhadnout," dodal. Těžko prý spočítat, ale odhadem těch větších kaktusů kolem patnácti stovek.

A jaké jsou ty nejvzácnější?

„Odpovím vám slovy bývalého předsedy spolku, doktora Schütze: Vzácné je to, co nemám," míní se smíchem kaktusář a dodává: „A já toho ještě nemám…"

Ale některé novinky rád ukáže, například kaktus objevený v Mexiku zhruba před osmi lety, který nese zvláštní název Digitostigma caput – medusae. „Ten našli náhodou, když stavěli stožáry pro vysoké napětí. Naštěstí se mezi dělníky objevil člověk, který se v kaktusech vyznal," dodává Pavel Randa.

Rozdíl mezi dneškem a sedmdesátými lety minulého století, kdy Pavel Randa začínal, je markantní. Zatímco dnes si stačí sednout k počítači a během několika vteřin na internetu najdete bezpočet pěstitelů a nabídek na koupi či prodej kaktusů, tehdy to bývalo něco jiného.

„Dnes se od jara do září konají výstavy po celé republice, takže není těžké sehnat nic. Tenkrát tu ale bylo jen pár lidí, kteří mívali semena kaktusů třeba ze starých dob i z první republiky. Někdo měl trochu kontakty do zahraničí. Nic víc," vzpomíná Pavel Randa.

To, jak využít kaktusy, je různé. Někomu stačí pohled na květy, které jednou za čas z pichlavého stonku vyrazí. V jejich domovinách se ale například z plodů opuncií vyrábějí marmelády. Spásají je divoká zvířata, ale i doma chované krávy.

A jak je to vlastně s pověstným zaléváním kaktusů? Vydrží skutečně bez vody, jako jejich kolegové v poušti?

Být kaktusářem rozhodně neznamená, že se této povinnosti vyhnete, zvláště pokud chcete, aby vám květiny rostly. „Ty malé se zalévat musí, ty by do roka vyschly, ale velké kytky jsou schopné přežít období sucha," říká Pavel Randa.