Navzdory nezměrné tíze smutku, která na celý Kájov pod vlivem této události dopadá, a vzhledem k situaci, v níž slova nepřicházejí snadno, musím říci, že tento text píši upřímně rád. Z úcty a v neposlední řadě také z vděku. Dana Vejvodu jsem znal prakticky odmala, leč teprve v posledních třech letech jsme měli možnost se blíže seznámit a poznat. Nejspíš se zde tak neubráním osobním vsuvkám, ale to mi dnes ani nevadí, spíše naopak. Mým záměrem není psát klasický nekrolog, nýbrž jakési vzpomínkové ohlédnutí a vyzvednutí Danova lidského rozměru, který nám všem, co jsme měli tu čest ho poznat, již nyní velmi chybí.

Kde začít? Dan Vejvoda přišel do Kájova z Prahy a už v 90. letech se jeho jméno navždy spojilo s naším věhlasným Konibarem, z nějž učinil přátelské místo pro vzájemné setkávání a který rodina Vejvodových spravuje úspěšně dodnes. Ještě před nástupem nového tisíciletí usedl Dan do obecního zastupitelstva, kde setrval až do svého konce; od roku 2014 plnil zodpovědně funkci místostarosty, od května loňského roku pak úlohu starosty obce. Ve veřejných funkcích (i mimo ně) vynikal vždy nesmírnou lidskostí, uměním naslouchat všem bez rozdílu, nikdy neodmítaje nikomu pomoc. Byl nekonfliktní pragmatik, vstřícný k lidem kolem. Měl vzácný dar, že dovedl namísto hádek hledat řešení a vykročit tak blíže ukončení sporů. Nerad říkal, že něco nejde. Jeho devízou, již ovšem nikdy nahlas nezmínil, bylo: Když můžu, pomůžu!

Byl tělem i duší sportovcem, což se samozřejmě značně odráželo do jeho osobního života. Záliba v nohejbalu se proměnila ve vyvolený sport, jemuž se věnoval bezmála závodně; ještě nedávno každé pondělí. Každoročně absolvoval také lyže v milovaných Alpách. Tíhnul láskou k fotbalu, přičemž jeho hlas patřil klubovým barvám Sparty. Vedle fotbalového sledování stanul jako předseda TJ Sokol Kájov.

close info Zdroj: Rodina Vejvodova zoom_in

Většina kulturních akcí v Kájově vznikala minimálně s Danovým přičiněním: připomeňme památné večery pořádané v konibarském sále, kupříkladu heligonky a obecní plesy, ale z jiného soudku třeba i oblíbený kulečníkový turnaj.

V devětašedesáti letech byl stále aktivní a energický na všech úrovních. Žil zkrátka naplno a nenechal si sebrat chvíle pro radost. Cestoval, měl rád přírodu i dobré jídlo a víno. S oblibou se vracel do Španělska i do scenérií jižní Moravy, k níž s typickým humorem dodával: „Červené vínko z Moravy je krev starců.“

Potkával jsem Dana Vejvodu hlavně v Konibaru, místě, s nímž byl nerozlučně spjatý. Nemusel vždy nutně sedět s námi u stolu, člověk byl i tak rád, že ho vidí. Nikdy jsem nepoznal nikoho, koho by mělo tolik lidí nezištně rádo, jako tomu bylo v jeho případě. Bylo nám s ním zkrátka moc dobře. Mnohokrát dokázal i do vypjatých situací vnést humor a pozdvižení; v paměti mám například konibarský Silvestr, kdy se nás, melancholií převálcovaných studentů, s přátelskou starostlivostí tázal na důvod naší skleslosti („Co je vám, mládeži?“) a vybízel nás k optimismu. Stejnou zkušenost jsem měl i ve chvíli, kdy jsem mu u piva vyprávěl, jak mě nevzali na pražskou FAMU a že jsem z toho zklamaný, načež mé zklamání označil za hloupé a poradil, ať svůj cíl neopouštím a jdu to zkusit jinak. I za to bych mu touto cestou rád poděkoval.

Dříve jsem Dana oslovoval „pane Vejvoda“ či „pane vařící,“ ale v loňském roce jsem musel toto oslovení pozměnit a začít mu konečně říkat „pane starosto.“ Tykání mi Dan nabízel mnohokrát, já ho vždy z respektu k němu odmítl, což mě zpětně velice mrzí. Mně ovšem ono oficiální „pane starosto“ připadalo s ohledem na Danovy zásluhy na rozvoji naší krásné obce vždy maximálně vhodné a trefné. Na jedné straně je funkce starosty pouhým úřadem, na straně druhé je to i lidský status, který skutečně dobrému starostovi nesmí chybět a zpravidla se velmi rychle ukáže, což na úrovni malé obce platí dvojnásob. Dan tento status přirozeně vlastnil. Udělal pro Kájov opravdu mnoho, nejvíce jako zástupce bývalého pana starosty Šípa. Kvůli zákeřné nemoci nestihl spoustu věcí dokončit. Teď je na nás, abychom je dokončili my tak, jak by si on sám přál.

Kájov v něm ztratil jeden z obecních pilířů, Sparta zase jednoho z nejvěrnějších fanoušků. Děkujeme za vše, co jste pro nás a Kájov udělal! Nezapomeneme!

(kde jinde než) v Kájově dne 25. 8. 2024

Marek Kuchař