Přesněji freska tohoto zvířete s řetězem vymalovaným na předních packách, vyhlížejícího z jednoho okna. Tedy okna také namalovaného.

Kde se tam vzal? „Žádný medvědář tu nikdy nežil, ale dům kdysi daroval Petr IV. z Rožmberka svému věrnému služebníkovi trubači Kašparovi. Možná, že trubač měl tehdy na zámku na starosti i medvědy. Kdo ví,“ okomentoval fresku současný majitel domu Václav Brožka.

Podle zámeckého kastelána Pavla Slavka se jedná spíše o docela obyčejnou žertovnou výmalbu poměrně nedávného data. „Je to novotvar, který na dům namaloval podle mne restaurátor v devadesátých letech minulého století,“ shrnul Slavko. Stát se tak mělo při generální opravě domu pravděpodobně v rozmezí let 1991 až 93.

Během toku historie sídlilo v domě několik majitelů a mnoho z nich spojovalo především řemeslo.

Výjimkami byli snad na počátku čtyřicátých let 16. století rožmberský kancléř Mikuláš Hultzšporer z Hoštejna a od roku 1579 rožmberský dvořan Jan Kysaur. Poté už dům vlastnili většinou truhlář, puškaři a šiftaři (ti k puškám vyráběli pažby), dva ševci Ignác Hölzl a později Vít Oberecker, dále kominík a prý i jeden brusič skla.

Během druhé světové války sem chodívali Krumlováci nakupovat drogistické zboží. Po odsunu Němců zůstal dům opuštěný a jeho dočasní obyvatelé, které sem přivála doba z jiných koutů republiky si tenkrát prý topili dřívím z původního dřevěného stropu.

Na dobu brusiče skla možná navazuje i dnešní obchod se skleněnými historickými replikami, jež se tady dají vidět. Ve skleněných vitrínách tu stojí tvarově i zdobením jednoduché gotické poháry, broušený křišťál nebo věrné kopie secesních skleněných skvostů.

„Rytý křišťál, který se u nás vyráběl v rozmezí let 1670 až 1730, byl ve své době tak slavný, že se rozvážel prakticky do celého světa, například až do Jižní Ameriky. V té době vznikl pojem České sklo, který se možná udržel až do dneška,“ říká Václav Brožka.

Secesní sklo se zase podle něj vyrábělo i na nedalekých šumavských sklářských hutích. „A vyráběli je tu místní skláři podle návrhů různých umělců z Vídně, ať už podle návrhů profesora Hoffmanna nebo Michaela Povolny.“

Strašidlo v domě s medvědem žádné nemají, ale ducha poctivého českého řemesla, které je dnes na pokraji vyhynutí, tu může uvidět každý návštěvník.