Kliknutím zvětšíteJejich manžel a otec zůstal doma, kde jako hasič nasazuje život v boji s požárem domů, způsobeným každodenním ostřelováním ruskými letadly, raketomety nebo ničivým bombardováním.
Křesťanská povinnost
„Měly jsme na jihu Čech slíbenou práci i ubytování, ale během cesty vlakem se nám ozvali, že místa už mezitím obsadili jinými uprchlíky,“ svěřuje se Nataša Deineka, která v ten moment propadla panice a zoufalství. Po příjezdu do Č. Budějovic se proto hned vydaly do charitní Poradny pro cizince a migranty v Kanovnické ulici, kde jim sociální pracovnice pomohly sehnat ubytování a dostaly zde i potravinovou pomoc.
Uprchlice z války našly přechodný domov v klášteře Kongregace sester Nejsvětější Svátosti blízko centra. „Pomoci člověku v nouzi je přece naše křesťanská povinnost,“ vysvětluje generální představená S. M. Jana Houštecká. „Kolikrát se v těchto dnech sama sebe ptám, jak by mi bylo, kdybych musela utíkat kvůli válce i já, a jak bych byla vděčná za přijetí,“ přiznává řeholnice.
Ženy z Charkova se hned v den příjezdu zaregistrovaly v centru pomoci na letišti, a o den později už získaly i náhradní oblečení od Červeného kříže na Husově ulici. „Chodí sem teď hodně ukrajinských uprchlic s dětmi,“ přitakávají mezi stoly plnými oblečení zaměstnankyně humanitární organizace s mnohaletou tradicí.
Autobusem zdarma
Uprchlice nyní potřebují ještě sehnat zaměstnání a učit se česky, aby se brzo začlenily do společnosti a nemusely pořád myslet na válku, ve které nechaly své nebližší. „Kromě manžela zůstali v Charkově i naši staří rodiče a další příbuzní,“ bojí se Nataša, která pracovala v ekonomickém a logistickém sektoru. Dcera zase v Charkově dokončovala bakalářské studium architektury, designu a reklamy. Na Úřadu práce teď dostali jedinou volnou nabídku práce pro ženy, kterou jsou dvanáctihodinové směny ve Viscofanu. „Zkusíme hledat dál,“ nevzdávají se.
V hledání i ve výuce češtiny jim pomohu opět v charitní Poradně pro cizince, kde od příštího týdne otevřenou dva kurzy českého jazyka pro běžence z Ukrajiny. „Máme tady denně plno,“ říká interkulturní pracovnice Taťjána Šeráková v chodbě, kde postávají noví klienti. „Různou formu pomoci běžencům včetně ubytování nabízejí město i kraj, ale je potřeba, abychom všichni spolupracovali a navzájem se informovali,“ přeje si Taťjána Šeráková. Až ve čtvrtek se třeba dozvěděla, že město již poskytlo MHD pro Ukrajince se speciálním vízem zdarma.
„Je také třeba co nejdřív otevřít ve městě školy a školky pro ukrajinské děti, aby pokračovaly ve vzdělávání a jejich matky mohly chodit do práce,“ zdůrazňuje, když se s oběma ženami ve dveřích rusky loučí.
Turistky na útěku
„České Budějovice jsou moc krásné město,“ shodují se u kašny obě Ukrajinky, které pěšky již dvakrát prošly centrum při nezbytném papírování. Zaujal je i čtvrteční trh na Piaristickém náměstí a starobylé uličky v jeho okolí.
„Ráda bych sehnala kolo, abych na něm mohla jezdit po městě a objevovat jeho krásy, protože mám moc ráda výlety,“ zasní se ve čtvrtek v poledne u kašny uprostřed náměstí Nataša. Dcera zase shání na jaro sportovní boty č. 39, protože přijela ze zasněženého Charkova jen v zimních. Na chvíli se tak obě v prosluněném centru ocitly v kůži turistek na dovolené, nikoliv válečných uprchlic, které ještě v pondělí ráno před odjezdem v dusném tichu s hrůzou očekávaly další ruské nálety na rodný Charkov.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
