Báli se také spojeneckého bombardování, o němž se mluvilo v souvislosti s vraždou amerických letců, postřílených kaplickými nacisty u nedalekých Zdíků v prosinci 1944. Kaplicko se stalo prostorem, kde se začali objevovat němečtí vojáci, kteří zběhli od svých útvarů. V Benešově nad Černou místní příslušníci německého Volkswehru dva z uprchlíků chytili a veřejně popravili pro výstrahu, aby obyvatelstvo nepodporovalo ukrývání vlastizrádců. V Č. Krumlově ve vojenském táboře Vyšné odmítlo několik německých vojáků návrat na frontu. Bez milosti byli na cvičišti popraveni.

Předzvěstí konce válečného běsnění byl tragický osud vězňů železničního transportu z vyhlazovacího tábora Osvětim, projíždějícího 25. ledna do rakouského KT Mauthausen. Za velkých mrazů byl vlak druhý den vrácen, přičemž byli mrtví ubožáci vyhazováni z vagonů do okolí tratě. Aby událost nepůsobila veřejné pohoršení, nařídila kancelář K. H. Franka v Praze, aby cizí dělníci a zajatci (např. francouzští zajatci z Trojan) a obyvatelé obcí kolem železnice mrtvé posbírali a zahrabali. Při prosincové poválečné exhumaci vězňů několika národností byly do společného hrobu u Netřebic uloženy ostatky čtyřiačtyřiceti osob a dvou ruských zajatců, čtyřiašedesát obětí bylo dáno do hrobu u lesíka nad Omleničkou. Čtrnáct dalších, nalezených v lesích mezi Rybníkem (Certlovem) a Horním Dvořištěm, bylo pochováno na tamním hřbitově.

Blížící se spojenecká vojska jednotky US Army a Rudé armády, v prvních květnových dnech vyvolávala v obyvatelstvu rozporuplné nálady. Češi se těšili na osvobození a leckde se chystali zúčtovat s nacisty. Naopak Němci, z obavy ze spravedlivého trestu, prchali na západ směrem k Američanům. Někteří „vůdci“ se ale rozhodli potrestat všechny, kdož ztratili víru v Hitlerovu prozřetelnost. Část německých obyvatel Kaplice a okolí (invalidé, starci a chlapci) musela v uniformách Volkssturmu (domobrany) pod velením Hanse Sailera, Wenzela Fiedlera a Josefa Strausse budovat body odporu na Budějovické ulici, na přístupech k městu od Blanska (na Stráži), ale také mezi Stropnicí a Pohořím na Šumavě. Pancéřové pěsti v rukou šestnáctiletých odvedenců měly být zárukou konečného vítězství.

Čeští vlastenci již od 5. května pod vlivem zpráv z Prahy začali přípravy na zúčtování s nacisty na ozbrojený odpor tak narazily prchající německé jednotky v Trhových Svinech, kde bylo zdivočelými esesmany postříleno 10 mužů. Stejný tragický osud potkal pět mladíků ze Soběnova a okolí, které 7. května 1945 chytila jednotka SS poblíž mostu přes Malši mezi kaplickým nádražím a Besednicí. Přivázáni k vozidlům byli jako rukojmí dovlečeni za Nové Hrady k rakouské vesničce Pyhrabruck. Tam byli v blízkém lomu zastřeleni. Příbuzní po nich dlouho pátrali a teprve v květnu 1947 mohl být uskutečněn v Soběnově jejich důstojný společný pohřeb.

Nacisté se pak v Kaplici pokoušeli vymyslet ještě ledacos a hlavně pak to, jak uniknout bez úhony. 8.5. dopoledne přijela americká průzkumná hlídka a projela až do Benešova nad Černou.

Pro patnáct českých rodin, které žily přes okupaci v Kaplici, byl významný 5. květen, kdy se čeští vlastenci Josef Mareš a František Šmat pokusili vniknout do skladu zbraní německé domobrany a ačkoliv byli střelbou zahnáni, pokoušeli se dále vyjednávat. Josef Mareš, který se prohlásil za zástupce Československého národního výboru, byl u jednání Američanů s majorem Gossingem a připojil se, společně se správcem skladu, ke skupině zůstavších Němců, kteří pod vlajkou Červeného kříže chtěli jet do Vyššího Brodu Američany požádat o pomoc a ochranu. To se jim ale nepovedlo.

10. května odpoledne kolem půl páté přijel od Blanska osobní automobil s civilním řidičem a třemi sovětskými vojáky. Vedl je nadpor. Sosnovský, jemuž na radnici jedna občanka ošetřila poraněnou nohu. Sosnovský jmenoval českým správcem města mlynáře F. Blabolila, ale ten se druhý den funkce vzdal a byl nahrazen velešínským občanem Douchou. Během dalších dnů spojenci upravili průběh demarkační linie až za železniční trať Kaplice-Horní Dvořiště. Kaplice byla svobodná, ale také přeplněná uprchlíky a vězni z koncentráků. Denně městem projížděly dva i tři tisíce osob (bylo zaznamenáno několik desítek nemocných tyfem), jimž vodu a potraviny v Kaplici poskytovali. Dělo se tak za velké podpory velitelů Rudé armády, kteří zásoby doplňovali ze svých zdrojů. V druhé polovině května dorazila do Kaplice první jednotka československé armády a do konce měsíce začaly fungovat Čechy obsazené úřady.

Autor: Pavel Mörtl