V hlavní sezóně mívá na starost 110 instruktorů a instruktorek na sjezdovce a dalších 20 pracovníků, kteří běhají kolem školy a starají se o další záležitosti. V nemocnici má na starost převozy pacientů na kolečkovém křesle.

Vyměnil jste sjezdovku za nemocniční chodby. Jak dlouho už pracujete jako nemocniční zřízenec?

Přihlásil jsem se v dubnu. Ale neměl jsem očkování na žloutenku, tak mě přeočkovali a v lednu mi volali ať nastoupím. A tak jsem tu měsíc. S malou přestávkou, když jsme měli naději, že půjde minulý týden otevřít sjezdovku. Dal tomu velkou naději i hejtman Kuba. Asi museli cuknout, ale zbytečně jsme měli zase naději a všechno jsme připravili, abychom otevřeli. Sněžilo dobře, letos byly ideální sněhové podmínky. Nejlepší za ty roky, co pracuji v lyžařské škole. Nejhorší na té situaci je, že sport venku není co se týká koronaviru vůbec nebezpečný.

Jaká byla vaše očekávání, když jste se rozhodl do nemocnice nastoupit?

Chtěl jsem vyplnit čas, abych nekoukal doma do zdi a abych tolik nepřemýlšel o tom, co se děje a co bude. A můj druhý důvod je, že jsem si chtěl vyzkoušet nemocnici zevnitř, kterou jsem neměl příležitost poznat. Byla to i zvědavost. Když už mi Covid-19 sebral práci, tak jsem se mu chtěl podívat do očí.

A co jste v nemocnici našel?

Pokoru. A spousty lidí, kteří dělají nad rámec běžného přístupu k práci. Lidi, co tu pracují, kdyby svou práci neměli rádi, tak to tu s Covidem můžou zabalit. Už rok jedou na plný pecky. Jsou unavení a nedávají to na sobě znát. Všichni. Hodně mi to dalo.

Jak dlouho v roli nemocničního zřízence zůstanete?

No dokud bude třeba. Zatím to vypadá, že do léta tady budu. Hory se jen tak neotevřou. Co musím ocenit, je, že si naši majitelé vzali obrovskou půjčku a snaží se nás udržet. Dotují firmu tak, aby firma přežila. Dotace, které dostáváme od státu nepokryjí ani náklady na elektřinu v areálu. Před týdnem si nás sezvali a řekli, že nikoho nebudou propouštět, ať vydržíme. A tak se těšíme na další sezónu. Čistá ztráta na Lipně se už nyní pohybuje v desítkách milionů.

Co na vaše nové pracovní zařazení říká vaše rodina?

Že jsem tady? Šplhl jsem si. Jsou rádi, že nesedím. Doma vědí, že když sedím doma a nudím se, tak je to se mnou k nevydržení. Je na mě vidět, že jsem nějak platný a jsem rád. To, co jsem potřeboval doma na baráku, to jsem tak nějak udělal za 14 dní a pak už bylo dobře, že jsem šel sem.

Mám tady režim, vstávám a snídám. To jsem jako ředitel lyžařské školy neměl. A také teď dobře spím. Nemám starosti. Je to rovnačka. Blbé je, že bych tím rodinu neuživil. Sanitáři berou strašně málo. Je to práce zajímavá. Být u těch všech vyšetření, vidět všechny ty lékařské přístroje. Už poznám při vyšetření arterosklerózu a nedomykavost chlopní.

Jak snášíte pohled na různé úrazy a nemocné?

Překvapivě to snáším dost dobře. Ni se mi nehnusí. Ale než jsem sem nastoupil obavy jsem z toho měl. První dva dny jsem si nechal na vyzkoušení, jestli na to mám. Dříve se mi dělalo špatně při pohledu na krev. Zjistil jsem ale, že mi vadí krev víc, když to vidím v televizi než ve skutečnosti.

Zůstal byste v nemocnici na stálo?

Práce se mi moc líbí. Našel jsem tu řád, skvělý kolektiv a zajímavou práci. Ale neuživilo by mě to. Jsem rád, že jsem si to mohl zkusit. A dovedu si představit, že bych sem chodil pomoct i nadále, kdyby bylo třeba.

Co dělají ostatní lidé ze zavřené lyžarské školy?

Je to různé, někteří se k nám do školy vrátí, jiní už se uchytili jinde. Vedoucí prodeje lyžařské školy teď pomáhá jako pošťačka a bude dělat sčítání obyvatel. Jeden instruktor lyžování našel práci v lyžařské škole v Rakousku, protože tam sjezdovky nechali otevřené. Další instruktorka se vrhla do módního e-shopu a marktingu, a další instruktorka teď plete ozdoby ze žíní. Jiný instruktor šel dělat manažera prodeje pro strojírenskou firmu, jiná instruktorka zatím nepracuje a chodí každý den deset tisíc kilometrů pěšky. Ještě jsem dostal další odpovědi na otázku co dělají. Jeden instruktor prý uírá žízní a jiný začal obchodovat s bitcoinem na burze.