Je lékařem, zakladatelem vodní záchranné služby na Českokrumlovsku, vášnivým mykologem, cestovatelem, kutilem a v neposlední řadě konstruktérem plavidel.

„Byl to právě on, od něhož jsem převzal vedení vodní záchranné služby. Alexandr Jegorov je člověk, kterého si nesmírně vážím pro jeho rozhled i široký záběr profesních a odborných vlastností,“ uvedl Milan Bukáček, který dnes Alexandru Jegorovovi pokládá otázky.

Sašo, jak ses objevil v Českém Krumlově?
Po vystudování lékařské fakulty v roce 1956 jsem byl přidělen umístěnkou do Nemocnice v Českém Krumlově na chirurgické oddělení. To vše s nastalými rodinnými problémy, protože jsem domů do Prahy za manželkou měl možnost přijíždět jen na neděli – tenkrát totiž byly soboty pracovní.

Jak tvoje manželka snášela tak problematické dojíždění?
Bylo to jistě složité, ale díky naší společné toleranci jsme prožili vše bez problémů. Dokladem toho je skutečnost, že jsme nyní oslavili 54 roků od naší svatby.

Takže natrvalo ses do Krumlova přistěhoval až později?
Snažil jsem se o získání nějakého místa blíže domovu, a tak jsem postupně po působení v Českých Budějovicích a Benešově u Prahy vyhrál konkurz na místo v Praze. Po několika letech se uvolnilo místo primáře na chirurgii v českokrumlovské nemocnici a já jsem je přijal. Domek v Praze jsme prodali a za utržené peníze jsme si nechali postavit dům v Českém Krumlově.

Ptá se: Milan Bukáček – velitel, vedoucí, šéf, zkrátka hlavní postava dnešní českokrumlovské vodní záchranné služby. Rodák z Přerova přišel do Českého Krumlova z rozkazu – jako voják sloužil na zdejší základně mírových sil.

Zaměstnání chirurga je jistě odpovědná úloha. Měl jsi kromě své práce čas i na nějaké své koníčky?
Práce chirurga je zaměstnáním bez stálé pracovní doby. V obchodě stáhnou roletu a řeknou: přijďte zítra. Do všeho ale zasáhla sovětská okupace našeho státu v roce 1968. Pro mé vystoupení proti tomuto komunistickému zvěrstvu jsem byl postižen ztrátou možnosti dále pracovat v nemocnici a dále jsem pracoval jen na chirurgické ambulanci. Zní to jako černý humor, ale právě tímto komunistickým zásahem do mého života se mi najedou otevřel volný čas na moji rodinu a mé koníčky.

A co ti říkal sport?
Od mládí jsem měl rád vodní sporty. V Českém Krumlově mě Lipno zlákalo jachtingem, postavil jsem několik plachetnic a s manželkou jsme podnikli řadu zajímavých cest lodí po Evropě. Rád jsem lyžoval a zde se naskytla možnost členství v horské službě, kde jsem svůj sport mohl bohatě prožívat.

Členství v horské službě mě přivedlo k nápadu zorganizovat podobnou službu i v letní sezoně na neklidné lipenské vodní ploše. A tak jsem získal několik přátel a založili jsme zde v okrese vodní záchrannou službu s působením hlavně na Lipně. Byla to jedna z prvních organizací této služby v republice.

Jaké byly začátky vodní záchranné služby na Českokrumlovsku?
Začínali jsme prakticky bez vybavení, chyběl nám i člun. Služby jsme drželi ve stanu, to vše bez pochopení důležitosti této služby na úředních místech. Vzpomínám si na petici obyvatel a chatařů v Dolní Vltavici, kteří mě nařkli, že si tam chci postavit za státní peníze chatu a že se tam budeme rekreovat – originál mám schovaný i s podpisy jmen. Byl bych moc rád, aby si všichni tito lidé na svůj protest nyní vzpomněli!

Odpovídá: Alexandr Jegorov – českokrumlovský lékař, zakladatel místní vodní záchranné služby, ale také mykolog nebo kutil. Je ale i věčným obdivovatelem přírody – fotografuje rostliny nebo vyhledává vzácné druhy hub.

Škála tvých zálib je ale mnohem širší…
Jsem obdivovatelem přírody – při procházkách fotografuji vzácné květiny, pro českobudějovické muzeum hledám výskyt vzácných druhů hub v našem okrese. Hlavním mým koníčkem je však kutilská práce v mé domácí dílně.

Jsi nyní v důchodu. Nestýská se ti po chirurgické práci?
Není to stesk, jsou to vzpomínky na některé vzácné případy, je to dobrý pocit, že se mohu ohlédnout s klidem po své lékařské minulosti. Nakonec ještě občas zastupuji kolegu na chirurgické ambulanci v Kaplici.

Moji životní pouť končím i s dobrým a pevným zázemím celé rodiny.