Vendula Marišková je zdravotnickou záchranářkou téměř pět let. Obor zdravotnického záchranáře vystudovala a během 2,5 roku, kdy pracovala na ARO, o zařazení mezi záchranáře usilovala. A to i navzdory tomu, že je to práce náročná fyzicky i psychicky a někdy i nebezpečná.

Napadení od pacienta už Vendula Marišková také zažila. „V sanitě mě ohrožoval pacient pod vlivem drog a alkoholu,“ zavzpomínala. „Museli jsme zavolat policii, aby ho zpacifikovala, ale ten muž napadl i policisty a jednoho zranil. Pak jsme o tom svědčili i u soudu. Takže záchranáři jedou na pomoc, a ve výsledku jsou to záchranáři, kdo potřebují zachránit.“

V současnosti se práce zdravotníků záchranky ještě ztížila. „Dispečink nejprve vyhodnotí míru rizika a určí, jak se máme vybavit. Mimo jiné i to, jestli stačí mít roušku, nebo je třeba respirátor určitého stupně ochrany,“ přiblížila Vendula Marišková. „Problém je v tom, že ne vždy lidé říkají pravdu. Takže třeba na místě zjistíme, že místo roušky jsme měli mít spíše respirátor.“ Rukavice jsou běžnou výbavou záchranářů, třeba jsou i ochranné obleky. V nich pak pacienta ošetřovat či resuscitovat není žádný med. „Je stresující se do nich honem oblékat, když je pacient v ohrožení života. V oblecích se pak hůř pracuje, ochranné štíty se mlží, špatně vidíme, jsme celí zpocení. Pak musíme hned do sprchy, protože vše, co máme na sobě, se dá ždímat. Kromě toho třeba v respirátoru FFP3 se špatně dýchá, chápu, že starším lidem se hůř dýchá i v rouškách.“

Pacienty ale Vendula Marišková chválí. „Většina lidí má roušky, a když ne, nasadíme jim hned jednorázovou roušku my. Ale lidé jsou ukáznění, skutečně roušky nosí.“

Obavy o sebe Vendula Marišková nemá. „Já ,jako zdravý jedinec, se o sebe nebojím,“ říká. „Jde mi o rodinu, takže jsem s ní omezila styk. A doma jsem sama jenom s mým mazlíčkem – zakrslým prasátkem. Nebezpečí infekce při své práci čelíme, nic jiného nám nezbývá. Je třeba zachovávat chladnou hlavu a nepanikařit.“

Zpočátku pandemie se záchranáři potýkali s nedostatkem ochranných pomůcek. „Byl to problém, ale lidé jsou hrozně hodní a báječní, teď už máme všeho dostatek a lidé nám pořád další ochranné pomůcky posílají. Moc jim děkujeme.“