Potvrdili to i na samotném sklonku války, kdy se pustili do záchranné akce vězňů, kteří městem projížděli do Rakouska z německého koncentračního tábora Flossenbürg.

„Velešínští železničáři přesvědčili část Vlasovců z kaplického nádraží, aby jim pomohli osvobodit vězně z vlaku, který přijel do Velešína 8. května dopoledne z Českých Budějovic," uvedl Pavel Mörtl, jenž se zabývá regionální historií. Vlak převážel na tři tisíce lidí. „Poblíž Výhně Vlasovci vlak zastavili, rozehnali německou stráž, z níž už dříve část od transportu stejně utekla."

Osvobození vězni byli v šoku. Nedokázali pochopit, že jsou zachráněni, že přežili. Mnozí se odmítli vrátit do Velešína, kde měli být ošetřeni místními lékaři. „Přibližně tisícovka vězňů se rozeběhla všemi směry a mnozí zřejmě ještě zahynuli na různých místech. Zbývající měli štěstí. Dostalo se jim ošetření a obyvatelé Velešínska se o ně postarali, když ve městě a okolí narychlo zorganizovali sbírku oděvů a jídla," zmínil Pavel Mörtl.

Na událost vzpomínal v roce 2006 ve Velešínském zpravodaji pamětník Miroslav Křížek. „Dozvěděli jsme se, že na kaplické nádraží dorazil předvoj americké armády. Proto jsme se strejdou na kolech vyrazili. Místo Američanů jsme viděli boží dopuštění," líčil svůj příběh. „Před nádražím seděla mladá děvčata ve věku 18 až 20 let v trestaneckém obleku. Na čerstvé zelené trávě, kterou si cpala do pusy. Bylo to neuvěřitelné, pro nás šokující, protože jsme nevěděli, že i ženy a děti patřily k obětem nacistů v táborech smrti. Ptali jsme se děvčat, odkud jsou. Řekla, že z Varšavy, odkud je po varšavském povstání poslali do Osvětimi. A řekly nám: ,Vy nevíte kolik milionů lidí usmrtili nacisti v koncentračním táboře Osvětim?´Vězni různých národností byli všude. Někteří si okamžité vylévali zlost vůči krutému nacistickému režimu. Na můstku přes trať jsem zastihl vězně, který z esesáckého vagonu ukořistil zasklený obraz Hitlera. Hodil jej na zem a celý ho rozdupal," vyprávěl Miroslav Křížek.

Tehdejšího transportu si všimli i lidé ve Zvíkově. Ve dva roky starém vydání Českokrumlovského deníku oživil své vzpomínky Jan Kubiš. „Když vlak projížděl kolem zvíkovského lesíka, asi pět vězňů z vagonu vyskočilo. Byli to pravděpodobně Poláci, protože volali: ,juchaj do lesa, juchaj do lesa'. Esesák po nich vzápětí začal střílet, jedna kulka se zavrtala do dřeváku jednoho z dezertérů. Prošla ven ale vězni přesně mezi prsty." Jan Kubiš chtěl se svými přáteli zachráněným vězňům pomoci, ti ale utekli.

Vlak byl nakonec převezen z Výhně zpět na velešínské nádraží. Ve vagónech lidé nalezli ještě jedenáct ubožáků, kteří se už záchrany nedočkali. Pohřbili je ve společném hrobě.