Mladá žena, která má za sebou nejen střední zdravotnickou školu, ale i rok a půl dlouhé studium záchranařiny v Plzni a další roky praxe, o svém zážitku z polovinu března neřekla ani nikomu z práce. „Můj příběh je zajímavý možná jen v tom, že jsem sice už léta v branži, ale pán byl moje první resuscitace,“ vysvětlila.

I ona byla mezi těmi, kteří ke kolapsu přijeli čirou náhodou v autě, a to ještě před Pavlem Jurným, který svůj podíl na záchraně ze svého pohledu Deníku také přiblížil. „Přijížděli jsme ke koloně v Krumlově a můj táta, který jel před námi na motorce, viděl, že se něco děje. Zaťukal mi na sklo, ať tam jdu. Do toho už směrem k nám běžel jeden pán a volal, jestli jsem zdravotník, abych pomohla,“ přiblížila Alice s tím, že kolem muže bylo zhruba pět lidí. „Bylo vidět, že se všichni snaží pomoct, i když byli ve velkém stresu. Jedna paní už byla na telefonu s dispečerkou, další pán, který to viděl mezi prvními, sháněl, kdo by odborně pomohl, a další už resuscitoval. Když jsem si první pomoc převzala já, ověřila jsem si, že je resuscitace opravdu nutná, znovu jsem ji zahájila a prostřednictvím telefonu, který mi u ucha držela ona paní, jsem byla v kontaktu s dispečerkou a hlásila jsem jí své kroky: že začínám resuscitovat, že pán se opravdu nehýbá, opravdu nedýchá, nezvedá se hrudník. Všichni se snažili pomoct, jak mohli, jeden pán pak na mou žádost držel pacientovi hlavu v záklonu.“

Pak se na místě objevil také Pavel Jurný, který k nehodě přijel o pár chvil později, a Alici v masáži srdce vystřídal. Zdravotničtí záchranáři, kteří na místo dorazili v sanitě, poté jejich resuscitaci přerušili a napojili pacienta na AED, tedy přenosný defibrilátor, který vyhodnotil, že je potřeba výboj. Zkolabovaného muže se podařilo oživit. „Našla jsem i pánův telefon, který se nám podařilo odemknout a zavolat jeho manželce, přitom jsme komunikovali s lékařem. Bylo třeba zjistit, jestli nemá například nějaké alergie a podobně,“ doplnila Alice.

Podle ní si díky zaslouží i její tatínek, který se snažil před příjezdem policie řídit v místě nehody dopravu. „Nakonec jsem se s Pavlem a dalšími rozloučili se slovy Paráda, tak jsme zachránili život, a tím to, jak jsem si naivně myslela, pro mě skončilo. Ale jak je vidět, tak ne, když to tu vyprávím,“ uzavřela Alice se smíchem a dodala, že doufá, že její vyprávění inspiruje i další lidi v tom, že první pomoc, jakkoli laická, má smysl.