Více než dvojnásobně vzrostl za posledních deset let počet obyvatel Dolního Třebonína. Kromě rozsáhlé bytové výstavby se však obec, rozkládající se podél hlavního tahu z Českých Budějovic do Českého Krumlova, může chlubit krásnou přírodou a především množstvím zachovalých památkových objektů, o nichž mnohdy nevědí ani místní obyvatelé.

„Při přípravách nové publikace mapující historii obce jsme narazili například na zachovalý mostek někdejší koněspřežní dráhy v katastru obce, o němž jsme dosud neměli ani tušení,“ zmínil pro příklad starosta Pavel Ševčík.

A aby lákadel pro výletníky nebylo málo, nabízejí Třebonínští také idální podmínky pro vyznavače in–line bruslení. „Pozemkový fond nechal před časem zrekonstruovat zdejší polní komunikace, takže se lidé pohodlně dostanou na kolečkových bruslích například z Čertyně až dolů k Vltavě,“ pozval starosta.

Vzkvétá ovšem nejen okolí Dolního Třebonína, ale i obec samotná. „Je tu hezky, obec je pěkně udržovaná, ani nemám, co bych vytkla,“ potvrdila místní obyvatelka Marie Čásenská. Vzápětí však přece jen jednu skvrnu na kráse našla: „Velikým problémem je podle mě nedostatečná kapacita zdejší mateřské a základní školy.“

To potvrdil i její ředitel Jan Švec: „V základní škole zatím místo máme, kapacita je 33 míst a v současné době školu navštěvuje 29 žáků. Ale do mateřské školy už jsme na příští školní rok museli 13 dětí odmítnout.“

Řešení je podle starosty Pavla Ševčíka snad už na dohled. „Výstavba nového školního areálu za 60 milionů korun vázne na chybějícím územním rozhodnutí,“ vysvětlil.

To by ale Třebonínští mohli v nejbližší době získat, poté zkusí štěstí s žádostí o dotaci. „Chybějící větší školní areál je problém nejen z hlediska nedostatečné kapacity současné budovy školy. Schází nám zároveň zázemí pro pořádání větších kulturních akcí. Například setkání seniorů tak musíme organizovat až ve Velešíně,“ doplnil starosta.

Myslí na děti i starší

Plánů na další zkvalitnění života v obci mají Třebonínští více. Jediné, co jim schází k jejich naplnění, jsou peníze.

S žádostmi o granty se totiž obci v poslední době příliš nedaří. „Nebyla nám přiznána dotace na stavbu asi 800 metrů dlouhého chodníku z Horního do Dolního Třebonína. Postavíme jej tedy zřejmě sami, na etapy,“ zmínil Pavel Ševčík.

Jisté prozatím nejsou peníze na rekonstrukci vodovodu v Záluží nebo dostavbu parku v nově vybudované části obce. „Tam se zatím sami pustíme do výstavby dětského hřiště,“ prozradil starosta.

Bez všedních starostí by však život nebyl životem. A tak si Třebonínští alespoň dopřávají dostatek příležitostí k tomu, aby každodenním trablům daly alespoň na pár chvil vale.

„V každém měsíci se u nás něco děje, přičemž nezapomínáme na žádnou věkovou skupinu občanů. Pořádáme vítání občánků, akce pro důchodce, zájezdy do aquaparků nebo na otáčivé hlediště či dětský den.

Ze sportovních akcí jsou to turnaje v pétanque, bowlingu či volejbale, cyklistické závody anebo raftování,“ vyjmenoval Zdeněk Přívratský, jeden z pěti členů kulturní a sportovní komise Obecního úřadu Dolní Třebonín, jež vznikla v roce 2006 s cílem zajistit místním obyvatelům zábavu.

Nejnovějším počinem třebonínských odpůrců zahálky je čerstvě založená Tělovýchovná jednota Dolní Třebonín.

„Už jsme uspořádali nábor chlapců do družstva malé kopané, nyní se budeme snažit zformovat i další sportovní skupiny, například aerobic dětí, cvičení žen, ale i atletické nebo volejbalové družstvo,“ naznačil Zdeněk Přívratský.

Ač je podle svých slov třebonínskou naplaveninou, práce pro obec ho naplňuje: „Rád vidím lidi v akci, ať už ,zažrané‘ do pěkného představení na otáčku, anebo na raftu, zahleděné do krásné přírody. To je pro mě jakožto ješitného chlapa ta nejlepší motivace.“

Dolní Třebonín

První zmínky o obci se datují do doby kolem roku 1350. Teprve o půl století později se začíná rozlišovat Horní a Dolní Třebonín.

Pod Dolní Třebonín, jenž leží v nadmořské výšce 574 metrů, náleží ještě osady Štěkře, Záluží, Čertyně, Horní Třebonín, Dolní, Prostřední a Horní Svince.

Obec jako celek má v současné době 1258 obyvatel. Mezi nejvýznamnější památky patří tvrz z 12. století ve Štěkři, dále místní část Čertyně, jež byla vyhlášena díky zachovalosti původní zástavby památkovou vesnicí, nebo hráz bývalého rybníku Počátek, založeného Jakubem Krčínem.

Otec řediteloval synovi, pak si role vyměnili

Známé pořekadlo o jablku, které nepadá daleko od stromu, naplnili v praxi otec a syn Atonín a Jan Švecovi z Dolního Třebonína. Mladší z rodiny totiž převzal po svém tatínkovi ředitelské žezlo v třebonínské základní a mateřské škole.

Jan Švec se v pedagogické profesi svého otce zhlédnul už jako malý chlapec, když ještě rodina žila v Hořicích na Šumavě. „Později jsem začal tíhnout k různým sportům a právě přes ně jsem se dostal ke studiu na pedagogické fakultě,“ vysvětlil Jan Švec.

Aby to měl na vysokou školu do krajského města blíže, přestěhoval se k babičce do Dolního Třebonína. A za ním později i zbytek rodiny. „Na třebonínské škole jsem působil od roku 1994,“ potvrdil Antonín Švec.

Mladší Jan jej ve funkci vystřídal v roce 2002, kdy škola získala vlastní právní subjektivitu, což s sebou neslo i potřebu vstřebat množství právních předpisů. A Antonínu Švecovi, jenž měl před sebou vidinu zaslouženého odpočinku na penzi, už se do toho nechtělo.

Ředitelskou sesli tedy přepustil synovi. „Hodně dlouho jsem zvažoval, jestli do toho jít, nakonec jsem svolil s podmínkou, že tatínek ve škole ještě nějaký čas zůstane a v případě potřeby mi poradí,“ vzpomněl Jan Švec, jenž by těžko pohledal zkušenějšího školitele – vždyť jeho otec Antonín za katedru poprvé usedl v roce 1961. Kromě Hořic a Třebonína učil také v Kájově.

Dnes už Antonín Švec sleduje ředitelskou kariéru svého syna jen zpovzdálí – užívá si totiž důchodu.

„Ale nenudím se, teď hlavně zahradničím, maluji, hraji mariáš a také divadlo s hořickými ochotníky,“ vyjmenoval Antonín Švec, jehož se svým synem kromě učitelské profese spojuje také záliba v pěstování bonsají.

Starousedlíci se s novými obyvateli sžili

Jen od roku 2000 přibylo v Dolním Třeboníně na 300 bytů, většina z nich v novém satelitním městečku. Podle Marie Hláskové, která v Třeboníně žije pětačtyřicet let, se starousedlíci s „přistěhovalci“ sžili dobře.

„Jsou to lidé jako my, s některými rodinami si například vyměňujeme květiny nebo zeleninu,“ popsala Marie Hlásková. „Pár jedinců ale chodí jako sochy a nehledí nalevo napravo, to na venkově není normální. Na nich je vidět, že jsou to lidé z města bydlící na vsi. Ale vše je třeba brát s nadhledem,“ zasmála se.

ANKETA: Líbí se vám život v Třeboníně?

Věra Hurtová, Dolní Třebonín: „Žije se tu krásně, pohodově. A vím, o čem mluvím, bydlím tady už 27 let. Nejdříve jsme s rodinou bydleli ve starém Třeboníně, později jsme se přestěhovali do nové zástavby. A nemám si na co stěžovat. Snad jen nějaké koupaliště nebo bazén nám tady chybí.“

Ivana Valentová, Prostřední Svince: „Líbí se mi hlavně zdejší krásná příroda. Žije se tu fajn, i když všude se najde něco, co by se mohlo změnit k lepšímu. Například u nás v Prostředních Svincích je hodně malých dětí, ale hřiště tam chybí. Stejně tak by se mohlo něco udělat s nebezpečnou zatáčkou v osadě, i když vhodné řešení asi není snadné najít.“