Jak se dívá na dosavadní situaci kolem Vítkova hrádku?

Kolik dnes (v sobotu) navštívilo oslavy lidí?

Podle prodaných vstupenek už se počet blíží tisícovce.

Čím si ten zájem vysvětlujete?

Rád bych připomněl jednu důležitou věc: Nebýt sdělovacích prostředků, které o nás už dvanáct let informují, o celém projektu, o úspěších, ale i problémech, měli bychom to těžší. Chci hlavně poděkovat médiím za náklonnost. Už třetím rokem nezvyšujeme vstupné a všechny opravy, provoz, platu kastelána, hradíme právě ze vstupného, z prodeje upomínkových předmětů a občerstvení. A je to i věc médií, které přispějí informacemi a pozvánkami.

Lidé přijedou a už se i vracejí, protože vidí, že peníze, které tady za vstupenky nechali, tu zůstávají. Nejdříve jsme tu neměli vůbec nic. Pak vznikla vyhlídková plošina. Pak jeden kiosek, pak druhý, teď připravujeme projekt na zastřešení konírny.

Pokud vím, avizovali jste i zpevňování zdí hradu…

Zpěvňování zdí je každoroční problém, protože v těchto povětrnostní podmínkách zdivo utrpí daleko náročnější erozní údery, než třeba zdivo v Českých Budějovicích.

Dvanáct let je dlouhá doba a vy jste vydrželi. Jak je to možné? Vždyť plno podobných projektů po republice skončilo… Čím to je?

Je to o týmu lidí. Musíte mít tým lidí a ten tým zase musí věřit vám. Bez nich nic neudělám a zase já jim musím být garantem, že je všechno v pořádku. Musíme k sobě mít oboustrannou důvěru a rozdělené kompetence.

Mnoho projektů ale skončilo na penězích…

Já každoročně sdružení předkládám výroční zprávu o hospodaření. To není legrace. Například Finanční ředitelství tři měsíce kontrolovalo naše účetnictví a dotace a zjistili, že máme vše bez problémů. Ale kdybychom to tak neměli, peníze bychom museli vrátit a spláceli by ji všichni členové sdružení. A to jsou milionové částky.

Ale když to řeknu ještě jinak: Asi se to tady celé mělo nějak obnovit. Kdybych to shrnul, mám pocit, jakoby to byla nějaká vůle boží. My jsme jen prostředníci.