Zaniklá Zvonková před vámi znovu ožije na nové výstavě v Horní Plané

Zaniklé obce, pohnuté osudy a zapomenuté příběhy jejich obyvatel připomíná nová dlouhodobá výstava v hornoplánském domku Adalberta Stiftera. Je věnovaná především Zadní Zvonkové, z níž do dnešních dnů zůstaly zachovány pouze kostel, hřbitov a jeden domek, ale také okolním osadám. O to, že kostel dosud stojí, se zasloužil především Horst Wondraschek ze sousedního Rakouska, jehož rod má ve Zvonkové kořeny.

„Horst Wondraschek se před více než 30 lety zasloužil o obnovu kostela a hřbitova ve Zvonkové a dodnes se o ně stará spolu s dalšími lidmi,“ vyzdvihl při vernisáži Petr Jelínek, emeritní ředitel Regionálního muzea v Č. Krumlově. Protože se nemohl vernisáže zúčastnit, jeho sdělení návštěvníkům přednesla kurátorka výstavy Lenka Hůlková. „Oživují památku Zvonkové jako lidského sídla budovaného po tři staletí v divoké i krásné přírodě při zemské a později státní hranici. Obce a osady zde byly dílem řady generací. Na počátku stáli pouze čtyři muži. Pocházeli z Jelmu u Horní Plané. Do pohraničního hvozdu je vyslal majitel panství kníže z Eggenbergu, aby zde klučili les a pálili dřevěné uhlí. Na ně navázali další osadníci.“ Káceli stromy, stavěli obytná a hospodářská stavení, zakládali pole, louky a pastviny, pálili dřevěné uhlí, kolomaz, potaš, vyráběli sklo, tkali plátno. Podle slov Petra Jelínka je příběh Zvonkové mimo každodenního obstarávání obživy také příběhem o snaze zvyšovat vzdělanost lidí a zlepšovat duchovní, společenský a kulturní život obyvatel. Tomu zasadily velké rány obě světové války.

„Po porážce nacistického Německa a jeho spojenců v roce 1945 se také Zvonkové týkalo nucené vysídlení německy hovořících obyvatel,“ pokračoval Petr Jelínek. „Zvonková tím ztratila svoji životní sílu. Už se ji nikdy nepodařilo dosídlit. V roce 1948 se dostala do přísného režimu ochrany státní hranice a před 70 lety 1.7. 1952 byla úředně prohlášena za zaniklou. Následovala dlouhá doba, kdy místo s poetickým názvem dožívalo své nejtěžší chvíle a stalo se součástí tzv. železné opony mezi východem a západem. Roku 1989 tato překážka padla a na jaře 1990 přišel do Zvonkové Horst Wondraschek s řadou dalších lidí. Našli poničenou krajinu, zdevastovaný kostel se hřbitovem. Rozhodli se, že kostel a hřbitov opraví a tento nesnadný úkol splnili.“

Tvrz Tichá, dlouho zapomenutá v pohraničí Krumlovska, hlásí otevřeno

Brzy, 22.8., to bude již 30 let, co byl obnovený kostel opět vysvěcen. „Na videu, které je součástí výstavy, pan Wondraschek říká, že na počátku bylo třeba pokácet 300 stromů a že lidé začali kostel nazývat Místem smíření,“ upozornil Petr Jelínek. „Říká: Jsme šťastni, že jsme mohli zrestaurovat kostel a vrátit hřbitovu důstojnost. Co více? Jsme spokojeni.“ Kostel ve Zvonkové se skutečně stal místem setkávání. Z jedné z ruin vzniklo zvonkovské muzeum. Ve Zvonkové se dnes křižují cyklistické a turistické trasy, vede tudy silnička k nedalekému hraničnímu přechodu. „Návštěvníci berou opravený kostel se hřbitovem jako běžnou věc,“ řekl Petr Jelínek. „Ale to není běžná věc. Málokdo si uvědomuje, že dědictví ničivých událostí i ve 20. století stále existuje. Vzdušnou čarou v okruhu 30 kilometrů napočítáme totiž dalších devět míst s kostely, z nichž dnes existují pouze tři. A to kostel sv. Martina v Polné na Šumavě, kostel sv. Tomáše ve Svatém Tomáši a kostel sv. Mikuláše v Boleticích. Kostely zmizely spolu s celými obcemi Rychnůvek, Kapličky, Dolní Vltavice, Jablonec, Ondřejov a Vitěšovice. O to víc vyniká poselství, které je od roku 1993 vtěleno do nových zvonů ve věži kostela sv. Jana Nepomuckého ve Zvonkové. Jeden zvon nese nápis: Přes všechny hranice volám k usmíření. Zvon, jehož patronkou je Panna Maria královna míru, nese nápis Volám národy k míru.“

„Domek A. Stiftera je zaniklými místy a jejich příběhy doslova obklopen,“ uvedla Lenka Hůlková. „Jedním z takových a v mnohém ohledu místem jedinečným je obec Zvonková se svými částmi a osadami Přední Zvonková, Josefův Důl, Huťský Dvůr, kterým je věnovaná dnes zahajovaná výstava. Příprava výstavy znamenala další formu zajímavé spolupráce několika lidí. Všem patří poděkování. I těm, kdo zapůjčili dokumenty, fotografie a exponáty. V této podobě by výstava nebyla zrealizována bez hlavního autora emeritního ředitele Petra Jelínka a patriota Horsta Wodrascheka. Díky němu byl kostel Smíření nejen obnoven a zachráněn, ale i vrácen do života. Organizátor obnovy kostela se zotiž postupně stal organizátorem poutí, slavností, dalších průběžných oprav,“ připomněla.

Naučnou stezku kolem rybníka Olšina zatopila voda. Až do pátku je mimo provoz

Při otevření výstavy nechyběl ani Horst Wondraschek. „Zvonková a Horní Planá byly spolu vždy úzce spojeny a výstava toto spojení udržuje. Na fotografiích i ve filmu se objevují domy a postavy tohoto místa. Mého dědečka, krejčovského mistra, jsem viděl naposledy v květnu 1946. Moji rodiče a já jsme již dříve odešli do Rakouska a bylo domluveno setkání u hraničního sloupu v Sonnenwaldu. Stále mám jasně v paměti ten obrázek, jak se dědeček blížil zatáčkou a já jsem mu chtěl běžet naproti. Byl jsem zadržen, protože bych býval překročil nově zřízenou hranici, což se nesmělo. Nepochopitelné pro šestiletého kluka. Tato hranice nelidskosti existovala 45 let. Už více než 32 let se můžeme opět setkávat a pohybovat se sem a tam. Využijme každé příležitosti k setkání, tato výstava je jednou z nich. Je to však již na generaci vnoučat a pravnoučat, protože těch, kteří zažili Zvonkovou, je již velmi málo. V roce 1990 na začátku svých aktivit ve Zvonkové jsem vsadil na smíření a jsem přesvědčen, že jen tak se dá jít do společné budoucnosti.“

Výstava o Zvonkové a okolních osadách bude v Horní Plané k vidění do poloviny prosince příštího roku.

Otevřeno. Mincovna v Krumlově zavede návštěvníky do světa šlechtických zábav