„Výsosti, co mi to děláte! A co vaše studium!“ Stačí připomenout jen tuto větu a každý ví, o co jde. Slavná role preceptora, kterou ve filmové Popelce geniálně zahrál Jan Libíček.

Ovšem v sobotu odpoledne historie ožila a preceptor promluvil ústy (a trochu i podobou) Jana Vozábala, jindy ředitele českokrumlovského Městského divadla, před zcela zaplněným otáčivým hledištěm. A ihned se ozvala salva smíchu takřka sedmi stovek diváků. A nejenom v tomto případě.

Jestliže filmovou verzi pohádky s Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem zná každý Čech i Moravák, pak čtyřicet účinkujících z Otevřeného neformálního seskupení hrajících neherců Proradost dokázalo, že i tento příběh hrát stále nejen v televizi, ale i vyšperkovat mnoha dalšími „hláškami“.

„Popel separovat a recyklovat,“ komandovala Popelku macecha.

„Hlediště musíme na koni objet, kvůli jeho technickému stavu,“ přidal další aktuální poznámku princ při honbě za svojí vysněnou ženou.

„Co teď? Taková trapná chvíle… Princ odjel, Popelka také… Víte co, zazpíváme si,“ zvolal do hlediště preceptor a sedm set hrdel společně spustilo: „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“

Jeden z největších ohlasů sklidil dravý pták, kterého při lovu skolila Popelka v kamizole. Toho si totiž s chutí zahrál českokrumlovský fotograf Ladislav Pouzar. Doopravdy seděl na vysokém stromě vedle Bellarie a doopravdy po zásahu spadl dolů, byť chráněn lanovým postrojem.

Ačkoli pád vypadal hrůzostrašně, herec se zastavil těsně nad zemí. „Nic se mi nestalo,“ řekl za chvíli v zákulisí Pouzar. „Nazkoušeli jsme to, padal jsem celkem třikrát, ale ten poslední pád byl opravdu nejlepší,“ dodal.

Však se také stal pro nemálo diváků hrdinou dne. „Bylo to úžasné. Největší zážitek? Lov dravého ptáka,“ okomentovali po představení Martin Luštický a Marie Slabá.

Skutečně bylo k vidění vše, co je známo z filmu. Ale ještě mnoho navíc. Například dvojrole popelky. O tu se podělily Tereza Lukešová a Zuzana Fudyová.

Dá se říci, že toto představení bylo mimo jiné unikátní i tím, že si princ (Petr Němec) nakonec vlastně vzal Popelky dvě, protože s oběma se svorně nechal svatebně vyfotografovat.

Pokud někoho z diváků zajímalo, zdali bylo Libuši Šafránkové v bílo-zlatých svatebních šatech na sněhu zima, pak mnohé napověděla i Zuzana Fudyová těsně po děkovačce: „Je mi strašná zima, ale mám šaty jako princezna, vdala jsem se, vzal si mě princ a projela jsem se na koni. Splnil se mi tedy dívčí sen,“ shrnula.

„Zvlášť na konci jsem si říkala, že to není fér,“ dodala se smíchem druhá Popelka, Terezka Lukešová. „Já jsem celé představení zametala, uklízela, lovila a ona skočí do těch krásných šatů a odjede s princem,“ ukázala na svoji dvojnici.

„Vidíte, že jsem si vybral krásnou nevěstu a nedala mi košem,“ shrnul princ a něžně objal obě Popelky.

Proradost pro radost

Sdružení Proradost má od roku 1996 na svém kontě 23 takových a podobných představení, které odehrálo především v Českém Krumlově. A prakticky všechna sklidila zasloužený úspěch. Ať už to byly svérázně pojaté Akvabely přímo v řece Vltavě, nebo po svém pojatý Vinetou, nebo Mrazík po deseti letech.

A jak dlouho vznikaly Tři (v)oříšky pro Popelku? „Měli jsme dvě zkoušky, kde jsme ti text přečetli, řekli nějaké nápady a poznámky a tady, u otáčivého hlediště byla generálka,“ řekl Jan Vozábal s tím, že sdružení víceméně sází na známé texty. „Kdybychom zapomněli, co máme říkat, lidé nám napoví.“

Hrálo celkem čtyřicet ne-herců, o zázemí a techniku se staralo dalších deset lidí. Vše zadarmo a pro radost.