Čtyřiašedesátiletý Pavel Vajay za roky svého žití postavil ze špejlí nespočet rozmanitých modelů historických objektů, ale i jiných staveb či modelů veteránských aut podle své fantazie. Doma jich má ale jenom několik. Všechny totiž rozdal nebo prodal. Například Eiffelových věží postavil řádku. „Ta Eiffelovka už je asi pátá v pořadí. Byla i na výstavě,“ říká Pavel Vajay. „Nedá se však říci, že mám Eiffelovky v malíčku. Vždycky se při lepení modelu najde nějaká moucha, kdy to zrovna nejde. Ty předchozí věže byly také takto vysoké. Ta úplně první měla přes dva metry. To jsem pořádně nevěděl, jak na to, ten dolní rozchod jsem si udělal moc velikánský, a tím pádem se to na vejšku pak pěkně protáhlo. Dělám ji po částech. Každé patro zvlášť a ty pak slepím dohromady. Lepit ze špejlí jsem se naučil sám, metodou pokus omyl.“ Na současnou věž padlo 1900 špejlí. „Vysoká je 170 cm. To je moje výška. Byl to rok a půl práce. Stavěl jsem ji podle plakátu,“ podotkl autor.

Stejně jako řadu mnohých modelářů, Pavla Vajaye k modelařině přivedly papírové modely z časopisu Abc. „Dostal jsem se k tomu už jako malý kluk. Začínal jsem s ábíčky, která v té době byla za dvě koruny. Od té doby mě to drží. V učení mě mistr naučil zase vyřezávat. A pak jsem přešel na špejle,“ popsal. Ačkoliv lepí složité stavby, podle žádných plánků nepostupuje. Sežene si pouze obrázek, například plakát nebo pohlednici, a jde na to.

Jeho nejčerstvějším dílem je palác Issabelly d´Este. „Ten jsem dodělal předevčírem,“ říká Pavel Vajay. „V minulosti jsem postavil také několik krumlovských hradů, ne celý zámek, jenom tu hradní část. Moje největší dílo není Eiffelovka, největší dílo byl Krumlov. Krumlovský hrad. Ten jsem dodělával tady a nedávno jsem ho prodal. Dával jsem ho dohromady pomalu přes dva roky. Nedá se říci, že lepím modely denně, na to musí být nálada.“

Roh pokoje zabírá minidílnička – stůl se svěrákem a lupínkovou pilou. Tam vznikl například také hrad na choroši, který nahrazuje skálu. „Mám kamarády lesáky, tak mi občas něco takového přinesou. Připravil jsem si támhle dalšího choroše, něco na něj vymyslím. Až seženu fotku něčeho pěkného.“ Ze špejlí slepil třeba také kostel, minaret či třeboňskou Schwarzenberskou hrobku. A na poličce se skví složitá dřevěná historická válečná loď s děly a plachtami. Jediné dílo, kdy postupoval podle složitých plánů. „To je loď postavená ze stavebnice,“ vysvětluje. „To bylo hodně složitý. Byla to stavebnice makety švédské plachetnice , měřítko 1:100. Tehdy jsem ji koupil za 800 korun, dneska stojí kolem pěti tisíc.“

Všechny z těchto výrobků si žádají velkou trpělivost a mravenčí práci. „Taky už se mi stalo, že jsem s tím praštil, a šel od toho. Nepraštil jsem s tím ale doslova, jenom tak týden jsem si toho pak nevšímal,“ dodal Pavel Vajay s úsměvem. Je rodilý Krumlovák a bývalý malíř pokojů. Svůj volný čas ale nevěnuje jenom modelářství. V létě se třeba rád vydá se svou kanoí, která už leccos pamatuje, na Vltavu. „Už asi 40 let jezdím na vodu,“ říká modelář. „Jezdil jsem se svými syny, teď občas vyrazím sám. Vždy vyplouvám na dva tři dny, z Brodu do Boršova. S místními kluky jsem jezdíval i silvestra. Kuriózní plavidla jsem také zkoušel. Asi dvakrát. Ale to mě nechytlo. Na mě je to pomalý, stejně jako plavba na raftech. V kánoi musí člověk držet balanc, jak si hrábnu do vody, tam loď jede.“