Ze zámku pomýšlel na Hrad. Zůstal ale před branou

Kdyby se Jan Berwid Buquoy stal českým prezidentem, vedl by nás zpět do zapovězeného Ráje. Jak ve své nové knize píše, ještě několik generací lidstva by do něj sice nedošlo, ale jeho prezidentským programem by byla takzvaná zformovaná společnost. Ta by podle něj byla předstupeň biblického Ráje.

Tuto svou reformu založenou na lásce k bližnímu prezentoval pod hlavičkou Prezident 21 na sociálních sítích. Své myšlenky formuloval jako kandidát na nového prezidenta. Do ostrého souboje se ale nepustil. Při zemi ho držely věk, peníze a také tisíce podpisů, které by si musel sehnat. Tak zdůvodňuje, proč se nestal v historii prvním kandidátem na prezidenta republiky z Táborska.

Do souboje se stovkami dalšími tvářemi projektu Prezident 21 jej nominovali kolegové z Parlamentních listů, do nichž píše.

Jak byste tedy své šance zhodnotil?
Jan Berwid Buquoy: Zapojených bylo asi 548 lidí, bezesporu osobnosti, a já skončil dvacátý. To není špatný. Byl jsem rád, protože moje cizokrajné jméno Buquoy není v jižních Čechách vždy spojeno s nejkladnějšími morálními vlastnostmi. Jedna část rodu se zkompromitovala s hitlerovským Německem a někteří lidi to přenášejí i na mně, byť my jsme jiný a hlavně český rod. Naše linie je naprosto čistá.

Takže kvůli jménu byste podpisy nesehnal?
Myslím, že bych je dohromady dal, jenomže to stojí spoustu času. Dostávám nabídky na řadu přednášek, kterými si musím vydělávat, protože z Berlína mám důchod 400 euro a zkuste s těmi udržovat měšický zámek s 36 komnatami. Ke sběru podpisů potřebujete tým lidí a ten já nemám k dispozici. Navíc píšu knihy, takže toho mám hodně.

No vidíte, a já očekávala, že 7. listopadu se stanete prvním z Táborska, kdo by se chtěl dostat na Hrad.
Oni mě nutili, že prý jsem seriozní a objektivní člověk. Podporu bych měl, i mi jedna dáma nabízela 1,5 milionu. Tak jsem jí vysvětlil, že zadlužený jsem dost, a protože je mi pomalu 72 let, moc času na splacení nemám. Vždyť já jsem jednou nohou v hrobě!

Nebál jste se spíš reakcí, že jste tu od svých 22 let nežil a jste tak nějak Němec?
Ne tak nějak, já jsem Němec! I když šlechta bývá slepená ze všech stran. Ale pravda, mou mateřštinou je němčina, co bych se tím tajil. Do svých sedmi let jsem s babičkou mluvil jen německy a pak se naučil česky.

Měšickému zámeckému kostelu požehnal kardinál

Pokud byste kandidaturu dotáhl do konce, čím byste přesvědčoval voliče?
Mým programem by byla integrace českého národa. Tedy jako prezident nestát nahoře a dívat se na národ shora, nýbrž ukazovat cestu. Nechtěl bych národu sloužit, já bych s ním chtěl spolupracovat. To je veliký rozdíl. Já bych vám neříkal, co se máte dělat, to by nebylo ukazování cesty, ale nařizování. Dával bych příklady a vy se pak rozhodněte. Jedině to vás donutí o věci přemýšlet.

Za další: je pravda, že v Čechách děláme spousty věcí dobře, ale je třeba je dělat ještě lépe. Jestliže jste dobrá novinářka, tak byste měla být ještě lepší. Také je nutné, aby prezident národ sjednocoval. A nestačí jen milovat bližního svého, to dokáže každý, je třeba milovat i svého nepřítele. To je základ míru a proti tomu nemá šanci ani atomová zbraň.

Jak byste miloval Severní Koreu?
No, jsou okamžiky, kdy se i komár zblázní. V tomto případě je důležité mít trpělivost. Netvrdím, že bychom ji neměli napadnout, pokud bychom se potřebovali bránit. Ale zatím Korea nikoho nenapadá, tak bychom se měli pokusit atomové zbrojení zastavit. Slíbit jim konzumní společnost a pracovat na tom, protože to je pořád levnější než zničit tento svět.

Vy si myslíte, že se o diplomatickou cestu teď nikdo nesnaží?
Ale snaží, ale domluvte se s komunistou! To dá práci, jenže tam už nejsou komunisti, ale rudí fašisti. Jako prezident bych za nepřítele nepovažoval ani Čínu nebo Rusko, já bych je vnímal jako soupeře.

Na jakou světovou stranu byste se v zahraniční politice přikláněl?
Zásadně na Spojené státy. Ty nejsou spojencem, ty jsou členem rodiny, ty jsou mým bratrem, otcem i matkou, tedy ještě bližší než spojenec.

Ne každý ale tak hodně sympatizuje s Amerikou.
Ale tady není důvod k nenávisti, já se orientuju jedině na Západ.

Takže současný kurz na druhou stranu vám nevyhovuje?
Ale náš současný prezident se neorientuje ani na Západ, ani na Východ, ten se orientuje jen na to, aby vyhrál volby. Na druhou stranu musím říct, že není intelektuální bombou, ale má odvahu: veřejně se postavil za Babiše a Sobotku svlíkl do naha.

O vás bychom měli mluvit jako o intelektuální bombě?
Tak…, opravdu jsou lidi, kteří tvrdí, že jsem génius, ale i kdybych jím na jednu stranu byl, tak na ty ostatní ne. Aby se s géniem dalo žít, musí mít i charakter a musí umět činit kompromisy. Jiní zase říkají, že jsem idiot, čímž se to vyrovnává.

Takže nakonec dobrý…
Víte, génius a idiot nejsou od sebe moc daleko.

Jak se u vás obě projevují?
To je těžký, já mám irskou mentalitu. V naší rodině je to tak, že Buquoy je původem z Francie a Berwid z Anglie a moje babička je Němka z rodu Grimmů. Ale to není pravda. Moji předkové nebyli Angličané, ale Irové a ti druzí nebyli Francouzi, ale Belgičané a Grimmové nebyli Němci, ale Švýcaři.

A vy jste ještě Jan Kopecký.
Ano, já jsem navíc Kopecký po svém otci, ale já jsem nemanželský. Mým otcem je někdo jiný, jeho dobrý kamarád, který matku utěšoval, když otce v roce 1945 zavřeli. Nechal jsem si to v Německu propočítat.

To jsme ale utekli od otázky, kde vy sám spatřujete svou vlastní genialitu?
Nemám odvahu o tom mluvit, ale budu se domnívat. Jestli v uvozovkách mohu mluvit o své genialitě, tak je jí snad až přemrštěná tolerance, neslibuju, co nemůžu splnit a až extrémně trvám na dodržení slibů. Kdo sliby nedodržuje, způsobuje nedůvěru a ta ničí život. A pak mám irskou mentalitu anglického buldoka: zakousnu se a nepustím, mám pevnou vůli.

A proč vás potom jiní považují, s prominutím, za idiota?
Protože s nimi třeba nesouhlasím. Občas mi ale nadávají všichni, to jsou závistivci, například, že mám zámek, který v 16. století postavili předci mojí matky Prokopové z Hejlovce, z nichž pochází legendární Ondřej Prokop zvaný Holý. Z druhé strany je mým předkem také Karel Buquoy, vítěz z Bílé hory.
Už víme, kam byste nás směřoval geopoliticky a teď prozraďte svůj názor na uprchlickou krizi.
To řeknu jednou větou: buď se nám podaří stabilizovat arabské státy, nebo oni destabilizují nás.

Tak to je celkem jasné…
Jsme ve fázi, jako když vykácíte brazilský prales: nastane invaze opic. Nejdříve z nich v jejich zemích musíme udělat pracovní síly, aby se sami uživili. My sice potřebujeme šoféry, ale zaměstnejte někoho, kdo dvacet let jezdil na velbloudech. Nejdřív se to musí naučit. V každém případě v nich musíme vidět člověka. Když to bude nutné, souhlasím s uzavřením evropských hranic. Ale když se sami uživí, zůstanou doma.

Jste ze zámku, takže vám by život na Hradě vyhovoval?
Jako že už mám zkušenosti? Ale hovory bych dělal z Měšic a z Lán by byl domov důchodců pro odložené prezidenty.

Poslední otázka: z kterého soupeře byste měl největší respekt?
Myslím, že z Drahoše, ten by mě porazil.