Českokrumlovský židovský hřbitov se ve středu otevřel veřejnosti. Stalo se tak u příležitosti Dne památky obětí holocaustu.

Židovský hřbitov v Českém Krumlově, na kterém se nachází 102 hrobů, byl založen roku 1891. Pohřby se tam konaly do roku 1938, přičemž poslední urna zde byla uložena roku 1967.

Studenti Gymnázia Český Krumlov připravili ve hřbitovní kapli literární historickou expozici, která se holocaustem zabývala. Lidé si tak mohli prohlédnout dobové fotografie nebo si přečíst autentické výpovědi.

Přednáškou plnou emocí přiblížila svým studentům éru nacistické zvůle učitelka českokrumlovského gymnázia Jana Dvořáková.

„Děti si myslí, že o holocaustu vědí všechno, ale vlastně toho moc neznají. Je to hodně obšírná problematika,“ řekla Jana Dvořáková. „Musím ale říct, že je toto téma zajímá. Docela se do něj dokážou zakousnout.“

Uctění památky

Na památku židovským obětem holocaustu žáci se svojí učitelkou zapálili v kapli svíčky. Následně vyšli ven dát na hroby usmrcených kamínky. Židé totiž svým mrtvým nenosí květiny, nýbrž právě kamínky.

Samotní studenti přiznali, že toho o holocaustu příliš nevědí. V každém případě si ale myslí, že druhá světová válka byla jednou z nejkrutějších dob vůbec.

„Holocaust byl opravdu hrozný. Je to děsné,“ řekla Markéta Kubíková z Větřní. „Pravdou je, že toho o něm tolik nevíme. Máme spíše základní informace ze školy.“

Emoce nastartovány

Studenty gymnázia láká návštěva koncentračního tábora. Chtěli by pocítit děsivou atmosférou takových míst na vlastní kůži.

„Moc rádi bychom se do nějakého koncentračního tábora podívali,“ řekla Markéta Kubíková.

„Ale opravdu jen podívali. Jako návštěvníci,“ usmála se Romana Ješinová z Kájova. „Myslím, že by na nás taková návštěva dost silně zapůsobila.“

Působivé ale bylo i vyprávění kantorky. „Bylo to silné. Když si člověk představí, jak lidé umírali, tak prostě nemá slov. Je to neuvěřitelné,“ řekla Kubíková.

Židovský hřbitov se veřejnosti otevírá každoročně. „Je poměrně nový, takže příliš neláká různé historické hledače,“ řekla Adéla Kamenská, která hřbitov z vlastní iniciativy udržuje. I tak ale cestu mezi náhrobky pár desítek lidí vždycky najde.

„Je opravdu fajn, že se o to Adéla Kamenská tak stará. Ona vlastně dosáhla i toho, že je to nyní luční hřbitov,“ řekla Jana Dvořáková.

Glosu autora článku Václava Votruby Vždycky může být ještě daleko hůře čtěte ZDE!