Krásná příroda, romantická zákoutí řeky Vltavy, nedaleké Lipno na straně jedné, Čertova stěna a především majestátní kamenné moře na svahu Luče na straně druhé, to jsou kulisy, které dominují okolí Loučovic.

Zásadním zaměstnavatelem jsou papírny, továrna, kvůli které kdysi Loučovice vlastně vznikly. Podle oficiálních informací zaměstnává v současné době kolem 153 lidí.

Pila a několik obchodů také vytváří několik desítek pracovních míst. Ovšem při položení otázky na téma, jak se tady lidem žije, nemálo z nich odpoví podobně: „V sedmdesátých letech tady bylo všechno, elektroservis, holič, čistírna, švec, prodejna s obuví, s textilem. Teď pro všechno musíme do Vyššího Brodu,“ uvádí naprosto typický ohlas starousedlíků například Julius Krbek.

Doba se změnila, dřívější středisková obec už není centrem. To ale neznamená, že by se tu život zastavil.

Doba je jiná

Zrovna v minulém týdnu tady odstartovali asi největší investiční akci v novodobé historii, stavbu nové čističky odpadních vod. Ta si vyžádá zhruba sedmdesát milionů a protože vlastní rozpočet obce by na něco takové nevystačil, bylo nutno najít peníze jinde.

„Na dotaci jsme čekali sedm let,“ ilustruje situaci starosta Pavel Sládek. K množství či nedostatku různých obchodů a služeb v obci dodává: „Továrna je právní subjekt, do kterého obec nemůže zasahovat. To samé se týká i soukromých obchodníků. Obec prostě nemůže někomu nařídit, aby tady podnikal.“

To samé platí i o úrovni cen. Protože nemálo živnostníků tady postupně své obchody zavřelo. Důvod? Nízké tržby. Aby se uživili, museli mít někdy i ceny vyšší. Ale tím se také nedostávalo zákazníků, kteří si raději nakoupili jinde. Začarovaný kruh, zdá se.

Loučovickým se podařilo v posledních letech hospodařit tak, že obec nemá ani korunu dluhu. Navíc se úspěšně vyrovnali s následky orkánu Kyrill, který tu před několika lety napáchal poměrně velké škody.

Porák postavil továrnu uprostřed lesů, na břehu Vltavy

Vltavský mlýn, tedy přesněji továrnu na papír a lepenku, nechal v Loučovicích vystavět Arnošt Porák. Stavělo se v rozmezí let 1884 a 1885. Současně s továrnou nechal vystavět i devět obytných domů, které přibyly k několika málo původním stavbám.

Už tři roky nato se továrna rozrůstá, protože nestíhá uspokojit poptávku po sulfitové buničině. První stroje na výrobu papíru zde instalují v roce 1895. Tou dobou přibývají v Loučovicích další obytné domy a především také první škola.

Podle některých zdrojů zaměstnávala továrna století více než tisíc zaměstnanců a byla největším zaměstnavatelem v širokém okolí. Během sezony v ní údajně našlo práci dalších 600 lidí, kteří byli zaměstnáni při přepravě dříví. Vltavu pod Loučovicemi totiž nebylo možno využívat pro klasické plavení využívat.

Sedmnáctého prosince roku 1911 tu byl slavnostně zahájen provoz na druhé nejstarší elektrizované železniční trati v Čechách mezi Lipnem a obcí Cártle (dnes známá jako Rybník).

Po letech úspěchů a růstu obce i fabriky ale přichází katastrofa tehdy neskutečných rozměrů. V roce 1920 zničila prakticky všechny mosty, jezy a tovární budovy povodeň. Dílo zkázy takřka málem dokonal silný požár, který v následujícím roce zničil strojovnu továrny.

Ve třicátých letech minulého století už továrna pod vedením Evžena Poráka opět vzkvétá. A nejen ona. K podniku patří i parní pila a podniková elektrárny na Lipně, ve Svatém Prokopu a v samotných Loučovicích.

Výroba se tady vcelku úspěšně držela i během první hospodářské krize a druhé světové války. Po osvobozenív pětačtyřicátém roce byla továrna zestátněna a přešla pod státní správu.

Jak se v Loučovicích žije?

Julius Krbek: Pocházím z Brna, tady žiju 40 let. Žije se mi tu dobře, ale máme například hodně daleko do nemocnice. Ta je až v Krumlově.

Josef Rolník: Já jsem tu spokojený. Ale chybí tady větší společenské a sportovní vyžití.

Martina Veselá: Mě se tu líbí. Narodila jsem se tady, bydlím tu už od dětství. Odstěhovala jsem se sice kdysi na sever do Ústí nad Labem, ale zase jsme se vrátili zpátky. Ráda bych, kdyby tu byl obchod typu Švadlenky. A pak ještě nějaké další hřiště pro děti.