V tradici po své babičce Marii Havlové pokračuje jako hlavní organizátor její vnuk Petr Kozák: „Babička, jež zesnula před rokem, měla obrovskou lásku k dětem. Byla učitelkou 1. až 5. třídy na Základní škole Velešín a učila všechny předměty. Specializovala se na vlastivědu, protože jejím velkým koníčkem byla historie. Založila vlastivědný kroužek, kterým prošla spousta velešínských dětí. Společně s nimi svoji vlastní představu a podobu Živého Betléma představila lidem v roce 1993. Naposledy tomu bylo v roce 2001."
Loni a letos nastudoval Petr Kozák s dětmi obnovenou verzi, díky čemuž mohlo na paní učitelku hodně lidí, které učila lásce k historii, zavzpomínat. „Babička začínala ve Frymburku v roce 1958, poté učila ve Svatém Janě nad Malší a nakonec ve Velešíně až do roku 1996. Práce s dětmi pro ni byla velikou motivací, ale pořádala i semináře a přednášky pro seniory, pomáhala s kulturními akcemi. Organizovala též Vincenské charitativní společenství, za Městský úřad Velešín přála oslavencům," doplňuje Petr Kozák.
Právě on je tím, kdo se snaží o to, aby její provedení betléma bylo zachováno nejlépe tak, jak ho napsala: „Pokud přidávám nějakou roli, tak ve stejném duchu. Proto jsem jej na počest babičky pojmenoval Živý Betlém paní učitelky Marie Havlové. U babiččina betléma byla Marií vždy matka Ježíška a Josef byl vždy stejný – Milan Šimánek. Stejně jako loni i letos byla svatá rodina kompletní – Josef: Pavel Farka, Maria: Eva Farková, Ježíšek: Vojtíšek Farka. V sobotu vystoupilo a hrálo celkem třicet dětí a osm muzikantů."
Jedním z mnoha betlémských přání Marie Havlové bylo, aby došlo ke smíření mezi náboženstvími, k čemuž její vnuk dodává: „To přání, které recitovalo jedno z dětí, zní: Můj drahý Ježíšku, já nesu kytičku. Dám ji Tvojí mamince Panně Marii. Přála bych si, aby se stala symbolem porozumění mezi křesťany, židy a muslimy. Velkou prosbou bylo i toto: Před Tvé jesle klademe poslední dar – svou lásku."
Autor: Pavel Pokorný
