Nachystat stůl na svatbu, co nejlépe připravit speciální salát či uvařit guláš. To je jen zlomek toho, co musí tento týden zvládnout žáci českokrumlovského učiliště oboru kuchař – číšník.

Přišel totiž jejich čas, na který se na jednou stranu těšili, a na druhou se ho děsili – závěrečné zkoušky. V tomto případě praktická část, která odstartovala ve čtvrtek.

V partě studentů, kteří se potili v kuchyni, ale ještě více ve vstupní hale u slavnostního stolničení, samozřejmě vládla značná nervozita.

„Aby ne! Vždyť je to hrozné. Člověk stojí u stolu, všichni na něj koukají, někteří se ještě k tomu usmívají, není to příjemné,“ řekla Renata Decarliová, která měla připravit rybářskou hostinu. „Byla jsem neskutečně nervózní.“

Studenti byli pod neustálou palbou dotazů. Komise zkoušejících nedala nikomu nic zadarmo, zajímal ji každý sebemenší detail.

„Co je špatně na těchto příborech?“ ptal se kantor vystresované dívky. Netušila. Bezmocně pokrčila rameny a hodlala se vzdát. Prst učitele spadl na nůž. Ani po této nápovědě nebylo jasno.

„Já to chápu, že je něco s tím nožem, ale prostě nevím co,“ byla už školačka podrážděná. „Špička je schovaná pod ubrouskem, to přece není dobře,“ odpověděl s klidem učitel.

Někteří učni měli úplné zatmění mysli, to si pak nedokázali ani vzpomenout na to, co mají na svém jídelním lístku, který si sami vymysleli, vlastně napsáno za jídlo.

„To se stává. Mají prostě pořádné okno. Stejný žák nedokázal vyjmenovat ani druhy sýrů, nevzpomněl si na jediný. A přitom je docela šikovný. Jenomže se sekl, a bylo to,“ řekla zkoušející učitelka Marie Bednářová.

Řeč nespolupracuje

Stolničení není příliš oblíbená část zkoušky. Mnohé žáky totiž zradí vlastní řeč, některé potupí i horší znalost češtiny. Jídelní lístek s pravopisnými chybami není příliš reprezentativní. „Někteří mají špatné vyjadřování, což jim pak při zkoušce způsobuje trable,“ řekla Bednářová.

Našli se samozřejmě ale i jedinci, kteří na otázky odpovídali pohotově, s klidem a bez zakolísání hlasu.

Žákům se také příliš nelíbí umístění části zkoušky do vstupní haly školy. Každý procházející se totiž může zastavit a přihlížet. „Což je fakt nádhera. Tisíc očí a člověk ze sebe musí ještě něco páčit,“ řekla jedna ze žákyň.

V kuchyni je situace jiná, než ve vstupní hale. Ve čtvrtek tam vládla dobrá nálada, na stresování nebyl čas. Učni se mezi sebou spíše popichovali. „Zbývá mi jenom doufat, že zkoušejícím bude moje jídlo chutnat,“ řekl Pavel Hruška, který připravoval guláš. „Jsem docela rád, že jsem si vytáhl zrovna ten.“

Vlaďka Chmelíková neměla ani tak strach z toho, zda bude její pokrm chutnat, jako z následných dotazů. „Budou se mě totiž na leccos ptát, toho se bojím. Hlavně budou mít i otázky, které se toho jídla moc netýkají. Uf, nechce se mi tam,“ přešlapovala při vaření Chmelíková.

Ačkoliv jsou učni, stejně jako maturanti, ze své závěrečné zkoušky tak nervózní, že bojují s výpadky paměti či se zadrhující mluvou, nakonec se dobrého výsledku z většiny přece jenom dočkají.

„Jsou samozřejmě šikovní žáci. Stejně tak ale i tací, kterým to jde pomaleji, kteří mají problémy. Hodně záleží na tom, jak se na zkoušku připraví. Někteří jsou připraveni opravdu výborně, z čehož mám radost,“ řekla Marie Bednářová.