V celostránkovém rozhovoru dělaném ve věznici tenhle potetovaný mladík pro náš list ke krádeži u Třeštíků řekl, že se za ni stydí. "V té době už mi bylo všechno jedno - nebral jsem si ani rukavice, počítal jsem nabeton s tím, že mě zavřou. Ta doba v Praze s Třeštíkovými byla krásná. Brali mě všude s sebou, na koncerty, za kapelami, seznámili mě s významnými lidmi - bylo mi jasné, že mezi ně nepatřím, že mě berou spíš jako exota, bylo to spíš jako pohádka. Udělat ten Třeštíků byt bylo rozhodnutí úplně zkratkovité, až na místě, když nebyli doma… Alespoň jsem se pak snažil zase hned shánět jejich věci, které jsme pustili do oběhu, aby se jim toho vrátilo co nejvíc."

Vyprávěl, že poprvé zavřený byl v šestnácti letech. "Byli jsme ve vazbě v Budějovicích, asi jsme si trochu chtěli zahrát nějaký film… Popadli jsme dva Poláky, taky na vazbě, a že jim ublížíme, když nás nepustí. Bylo tam taky nějaké škrábnutí jednoho rukojmí na hrudi…"

Okresní soud v Jindřichově Hradci. Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Třináct roků na cizí papíry

A co bude dál? - ptali jsme se. Odpověděl, že o tom přemýšlel mockrát a nikdy to nevyšlo. "Z toho, co jsem dělal, bylo pár korun, byl to vlastně blbej zvyk, aby o mně někdo věděl, třeba taxikáři, nějaký ten podnikatel - ješitnost tím byla uspokojena, stačilo mi to…"

A další kolo

Sedmnáctého června 1998 byl po téměř pěti letech propuštěn z výkonu trestu. Za tři neděle opět vykrádal byty. Měl způsobit celkovou škodu přes 423 000 korun, po sdělení obvinění pak za dalších 123 000. Okresní soud mu vyměřil pět let. Neakceptoval jeho obhajobu, že k páchání trestné činnosti po propuštění z výkonu trestu jej dovedl nezájem státních orgánů (například prý vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání). Za nepřesvědčivé měl soud jeho tvrzení, že si chce prostředky k obživě opatřovat literární činností (dvě knihy mu vydalo nakladatelství Agave, rukopis další předložil soudu). Z výnosů svého psaní také částečně odškodnil tři poškozené. S přihlédnutím k tomuto projevu dobré vůle soud obžalovanému vyměřil trest v polovině sazby. René P. se odvolal a krajský soud mu trest ještě o jeden rok snížil.

Léta mu bůhvíjak ubíhala, až jsme se v roce 2010 potkali v soudní síni znovu. Byl stíhán za opakované řízení auta přes zákaz. Za sérii maření výkonu úředního rozhodnutí mu okresní soud v Českém Krumlově dal společný trest 20 měsíců do věznice s dozorem. Za další jízdy dostal ještě od budějovické instance rok. Odvolací soud ke krumlovské věci pak doplnil dokazování o pět dalších Reného stíhání za stejné činy. Ten předložil senátu společenskou zárukou, kterou za něho nabídlo občanské sdružení z Liberce, u něhož bydlel půl roku. Mají pro něho připraveny peníze na řidičák, což by mu pomohlo dostat se z bludného kruhu… Jeho odvolání soud ale stejně zamítl. René pak cestou z jednání jako by trošku vyčítavě upozornil na to, jak těžce se pohybuje prý v důsledku závažného onemocnění centrálního nervového systému, kterým trpí…

Areál bývalé budějovické sodovkárny, kde byl v roce 2007 nalezen mrtvý cizinec. O dva měsíce později objekt zachvátil požár.
Zločiny z archivu: Mrtvý v sodovkárně

Téhož dne, kdy zpráva o hlavním líčení vyšla, nám napsal dopis, že mu ve vězení chybí skoro všechno, co prý potřebuje k napsání další knihy. Proto prosí, zda mu můžeme ofotit a poslat "vše, co o mně v Jihočeských listech kdy vyšlo", a že předem děkuje. Ta knížka se má jmenovat "Řeka bez mostů"… Vyhověli jsme, bylo toho na šest listů A3. Poslali jsme mu to i s faksimile obálky jeho dopisu. Nalepil na ni už použitou známku, což pošta ale odhalila a předepsala nám doplatek…

Naše "korespondenční spolupráce" ale ještě nekončila. V srpnu 2010 z vězení poslal "pro Deník" rozhovor se spoluvězněm, který údajně dostal osm let za distribuci konopí dětem, aby si prý naši čtenáři udělali "jinou představu o base". To už ale překračujeme "Zločiny z archivu", kdo by si Rendův text chtěl přečíst, ať si jej nalistuje v Deníku z 9. srpna 2010.

Během dalších deseti let se nám stopa známého recidivisty ztratila. Zůstala ale na internetu.

Spisuje

Databáze knih.cz na něm uvádí jeho knihu Běžec na trati K…, kterou vydalo Agave v roce 1998 (na obálce věznice Valdice): Nenapravitelný kriminálník, který od svých 16 let trávil život ve vězení nebo nápravném zařízení. Vyvrhel s vysokým IQ kašlající na společnost, který se nikdy nepoučil ze svých činů. (…) René, hlavní postava stejnojmenného časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové, který byl od sedmnácti let sledován její filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona…

Soud, soudce - Ilustrační foto
Zločiny z archivu: Útok na sekretariát

Rok nato následovala kniha Bohové s.r.o. (Agave, 286 stran), podle Databáze příběh "třicetiletého majitele prosperující kavárny, který se před lety zúčastnil přepadení banky a má na svědomí smrt několika lidí". Kritik anotaci uzavírá: "Z knihy je znát autorův obdiv k světu bez skrupulí a morálních zábran…" Následují Deník zapomenutého a René – dopisy z vězení (2009, spoluautor Jaromír Švejdík, Nakladatelství Lidové noviny), příběh dokumentárního filmu Třeštíkové psaný formou dopisů mezi režisérkou a aktérem, jak praví Databáze. Je to podle ní "příběh inspirovaný knihou Jeden den Ivana Děnisoviče, komiks, který vznikl v rámci dlouhodobého projektu věznice na propojení dvou vzdálených světů, v nichž vždy na jedné straně stojí lidé, kteří z nejrůznějších důvodů nemají možnost volby". Vyšla v žánru "Literatura naučná, Umění".

A nejnovější zprávy o Rendovi? Po psaní knih či dopisování do novin, besedách se čtenáři atd. zřejmě našel novou "kazatelnu" – objevil facebook (www.facebook.com/rene.plasil)! Brojí v něm asi hlavně proti běžencům; kdo má zájem, může si jeho stránky nahledat na webu. Snad jen aktuálně, z 5. července 2020: Proč je tady coronavirus? Co třeba sterilizovat přemnožené lidstvo? Ty 2 či 3 % celkem sníží přírustek…

Zbraň, ilustrační foto
Zločiny z archivu: Vražda s nejasným motivem

Jako ilustraci si na svůj facebook René vybral tento plakát Aerofilms v polské verzi, pod nímž je v originále ještě uvedeno „Tylko v kinach studyjnych“. 82minutový film vidělo podle společnosti v roce 2008 celkem 8713 diváků ve 342 kinech, rok nato 4354. Text anotuje: Čas proměny z mladíka v muže zaznamenávala režisérka Helena Třeštíková na pozadí významných politických změn střední Evropy. Reného příběh začíná ve vězení pod socialistickými plakáty, pokračuje během sametové revoluce a dostává zdánlivou pointu amnestií tehdejšího prezidenta Václava Havla. René se ale brzy vrací zpět do kriminálů, aby tak vstoupil do Evropské unie opět jako vězeň…“

Tak vítej, Rendo, doufejme, že už zase jako volný muž, a nezkaž si to zase něčím!