Součástí sobotního hlavního odpoledního programu byla prohlídka zrestaurované kamenné křížové cesty nad Hořicemi a otevření výstavy Znovuobjevené poklady Sudet na místě bývalé kaple. Slavnostní premiérovou bohoslužbu v amfiteátru, při níž se lidé modlili za bývalé i současné herce pašijí i nositele téhle tradice jinde v Evropě, sloužil biskup Mons. Vlastimil Kročil s krumlovským prelátem Václavem Píchou.

„Doprovázím herce tři desítky let,“ svěřil se prelát Václav Pícha, který se s mnohými herci zná osobně a každoročně slouží mši, kde vyjmenují herce, kteří od počátku 90. let zemřeli. Po mši předal senátor za Českokrumlovsko Tomáš Jirsa putovní plastiku Europassion zástupcům delegace z Rumunska, kde se bude setkání zástupců zemí, kde se pašije hrají, konat příští rok. „Příprava kongresu trvala dva roky a jsem moc rád, že se ho u nás zúčastnili zástupci ze dvou desítek států, kterým jsme mohli předvést, co dovedeme,“ radoval se senátor Tomáš Jirsa, kterému Miroslav Kutlák jménem herců poděkoval za pomoc při organizaci. Kongresu se zúčastnily delegace např. z Německa, Rakouska, Polska, Rumunska, Maďarska, Polska a dalších zemí.

Do posledních sil

Závěrečné, čtvrté letošní představení, kterého se zúčastnilo přes šest desítek amatérských herců, začalo po 21. hodině večer. „Užijte si hraní, zkuste se ponořit do příběhu a prožívat jej, a i když v hledišti sedí diváci, kteří vám nebudou rozumět, příběh je všeobecně známý, takže jej budou prožívat s vámi,“ povzbudil herce před začátkem představení režisér Jakub Baran, hrající i Jana vypravěče. „A když bude pršet, musíte prostě víc křičet,“ dodal. Jeho radami se herci řídili zvláště v půlce představení, kdy přišel hustý liják.

Nová stezka pro pěší a cyklisty přes bývalá kasárna v Českém Krumlově. Z jihu se na ni dostanete od železničního přejezdu v Nádražní ulici, ze severu z křižovatky ulice U Kasáren a staré betonové cesty.
Krumlovskými kasárny vede nová trasa pro pěší a cyklisty. Prošli jsme ji celou

Všichni herci byli po představení odměněni bouřlivých potleskem a uznáním diváků, ukrytých pod plachtou. Letos naposledy se představil v roli Ježíše Tomáš Franců, který se v sezoně střídal v hlavní roli s Jakubem Suchánkem. „Bydlím od Hořic sto kilometrů a nenapadlo mě, že ve středním věku ještě získám další celoživotní přátele,“ svěřil se dojatě po představení zmáčený, ale spokojený herec. Podobně prožívala atmosféru i představitelka Panny Marie Vladimíra Dvořáková z Hořic, která každoročně účinkuje společně s dětmi. „Dneska jsem si znovu uvědomila, že mám ráda všechny tzv. pašijáky,“ řekla. „Někteří lidé zde účinkují už od narození v náručí jako miminka, vyrůstají tady a dle věku a založení přijímají role. Prožívají vzájemně své osudy, a to až do úplného konce života. I staří a nemocní s námi pořád hrají, dokud jim zbývají síly," dodala.

Apoštolské pozvání

Znovuobnovená tradice představení, které tu prvně hráli němečtí původní obyvatelé Hořic už v roce 1816 s názvem Umučení a smrt našeho Pána Ježíše Krista, se píše od roku 1990, kdy zde místní založili Společnost pro obnovu pašijových her. Velkou zásluhu o vzkříšení mají Miroslav Čunát s Růženou Hotovou. „Hraji v pašijích už třicet let, jinak jsem pasákem dobytka, a když ležím pod dubem, vzpomínám na všechny ty krásné předchozí roky,“ směje se Miroslav Čunát, představující apoštola Filipa, a už zve všechny diváky na příští sezonu.