Ředitel pražské zoo Miroslav Bobek: Bylo mi dopřáno víc, než bych si představil

„V Jakartě jsem byl na žádost české diplomacie, abychom se v Indonésii zapojili do ochrany ohrožených druhů živočichů. Jednal jsem s náměstkem tamní ministryně životního prostředí a s dalšími indonéskými představiteli. Takže to byla ryze úřední cesta,“ říká Miroslav Bobek.

Těsně před Vánocemi to pro ředitele pražské zoologické zahrady bylo hodně hektické. „S končícím rokem toho je vždycky hodně, ale tentokrát mi totiž ještě napsal ředitel ukrajinské Zoo Mykolajiv Vladimir Topčij, že by nutně potřebovali velký dieselový agregát. Následovalo velké nasazení mnoha lidí – a výsledkem bylo, že ještě před Štědrým dnem jsme agregát poslali na Ukrajinu,” začíná Miroslav Bobek vyprávět na začátku našeho rozhovoru. „Generátor jsme uhradili z naší sbírky na pomoc ukrajinským zoo, kam krátce předtím přišel velmi vysoký příspěvek od německé organizace Freunde Hauptstadtzoos. Moc všem, kteří se na akci „dieselagregát” podíleli, děkuji. Myslím, že mnozí z nich těsně před Vánocemi byli zaneprázdněni natolik, že stejně jako já nestihli dokoupit všechny dárky,” dodává. 

VIDEO: Vzácný přírůstek. Ve Dvoře Králové se narodilo mládě nosorožce

Vypnul jste pak telefon alespoň přes Vánoce?
Kdepak, ten já nevypínám. Nikdy nevíte, co se stane, ředitel zoo nemůže telefon vypínat.

Pojďme v čase zpět. 22. prosinec 2009 - vaše první okamžiky v pražské zoo. Pamatujete?
Do zoo jsem byl tehdy uveden ještě před Štědrým dnem a prvního ledna jsem oficiálně nastoupil. Bylo to poměrně náročné období, protože mně vlastně zahradu nikdo nepředal. Zorientovat se a převzít ji z hodiny na hodinu bylo velmi náročné.

Podívejte se na mláďata, která se v pražské Zoo narodila v roce 2022:

Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Vždycky jsem chtěl být přírodovědec, jezdit na expedice za zvířaty. Nikdy mě ale nenapadlo, že se mi takový sen může splnit. Já si vlastně plním dětské sny. Takže za mě dobrý. Ale nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych byl ředitelem zoo.

Pocházíte z Českého ráje, od Mnichova Hradiště, kde máte stále chalupu, že?
Ano. Sice od studií bydlím v Praze, ale do Českého ráje se rád vracím. Vlastně stále raději…

Na chalupě žádné zvíře nemáte?
To nemám, ale v Praze máme dva psy, boxerky. A dcera má koně, samozřejmě ve stáji.

Vy máte dvě větší děti, kam se ubírají?
Dcera Markéta je na gymplu, čeká ji maturita. Syn Kryštof studuje v Anglii a létá orientační závody. S Lukášem Běhounkem jsou vicemistři Evropy na ultralightech a na cesnách mají s Lukášem titul juniorských mistrů světa. Říkám si, že jsem ho k tomu létání asi trochu nasměroval já, protože se mnou párkrát letěl v nejrůznějších strojích.

Na konci roku bylo venku nevlídno, poprchávalo, ale u vstupu do zoo byla fronta. Tak tomu ale před nedávnem nebylo. Jaké to byly časy?
Hrozné. Pominu-li, že jsem řešil ještě i svůj zdravotní stav, tak za covidu ten pohled na prázdnou zoo byl neskutečně smutný, depresivní. Bylo krásné počasí, přijel jsem do zoo a všude ticho, šel jsem po zahradě kolem zvířat a ta se na mě přibíhala podívat. Pro mě to byly snad ještě horší pocity než v roce 2013, kdy jsem se díval na zaplavenou zoo. Prostě byl to čas spojený s pocitem smutku a řekl bych, že až beznaděje. I přesto jsme se snažili vyvíjet aktivity, jako třeba natáčet videa, jak to vypadá ve ztichlé zoologické zahradě. Myslím, že jsme se nakonec s tou dobou, v rámci možností, popasovali docela dobře.

Takže, když se nyní kouknete z okna kanceláře a vidíte lidi, srdce vám zaplesá.
To určitě, ale já především vidím počty návštěvníků na počítadle u turniketů, na které se chodím z terasy své kanceláře dívat.

To fakt děláte?
Samozřejmě. Návštěvnost je důležitá. Občas vyjdu tady na terasu a podívám se, kolik je uvnitř lidí. A když jdu ven, třeba se najíst, tak se na ta počítadla vždycky kouknu automaticky. Mám i detailní porovnání s daným dnem každého roku za celou dobu mého ředitelování.

Když je krásné počasí a lidí je málo, jste rozladěn?
Rozladěností bych to nenazval, ale určitě se nad tím pozastavím. Za tím ale může být mnoho aspektů. Pominu-li propad zahraničního turismu, tak důležitou roli sehrává nejen počasí, ale i jeho předpověď. Podle ní si totiž lidé plánují svůj program a tedy i návštěvu zoo. Bohužel se mi ale zdá, jako by meteorologové s určitou opatrností předpovídali poněkud horší počasí, než jaké je potom ve skutečnosti. Ale to je možná příliš zaujatý pohled.

Jaké byly, podle vás, zásadní milníky roku 2022 v zoo?
Zcela zásadní je to, že jsme dokončili a otevřeli pavilon Rezervace Dja. Je domovem rodinné skupiny goril nížinných a dalších druhů střední Afriky, například gueréz, kočkodanů Brazzových, talapoinů, osináků, kaloňů plavých, štětkounů, ale i vybraných bezobratlých živočichů. Pavilon nejenže dostal název podle biosférické rezervace Dja v Kamerunu, ale v mnoha ohledech jí byl také inspirován. Naše zoo se tam dlouhodobě podílí na ochraně přírody a realizujeme tam i náš projekt Toulavý autobus. Určitě podstatné je, že jsme z Tchaj-wanu získali pár luskounů krátkoocasých.

Ježek z jihlavské zoo vyráží na cestu kolem světa. Potřebuje pomoc veřejnosti

Jsme teprve druhá zoo v Evropě, která má zástupce této bizarní skupiny savců. Samice je březí a je tu šance, že budeme první zoo v Evropě, která luskouny rozmnoží, což by byl veliký úspěch. Je tu spousta dalších věcí, o kterých by se dalo dlouze vyprávět. Ale ještě zmíním, že jsme pokračovali v dalších projektech, třeba na ochranu ohrožených druhů, ať už v subsaharské Africe nebo v Mongolsku. Tam pracujeme na přípravě reintrodukce koní Převalského do východní části země. Důležité je také to, že jsme postoupili v přípravě expozice pro lední medvědy a tuleně. Věřím, že ještě letos bychom mohli začít stavět.

Abychom nezapomněli, významné jsou vaše odchovy, nově narození…
To máte pravdu. Za loňský rok se v Zoo Praha narodilo 450 savců a vylíhlo 475 ptáků a 318 plazů a obojživelníků. Souhrnně šlo o 218 druhů. Atraktivita zvířat pro veřejnost však vždy nekoreluje s odborným hlediskem. Zatímco mezi návštěvníky jsou nejpopulárnější mláďata opic nebo hrabáče, chovatelsky mimořádně cenná mláďata, která jsou mnohdy výsledkem dlouholetého snažení a péče kurátorů či chovatelů, nemusejí být nutně v centru pozornosti. Z chovatelského hlediska tak za nejcennější loňské odchovy považujeme gorala sečuánského, klokánka krysího, satyra Cabotova, loríčka zlatouchého a trnorepa somálského.

V zoo jsou desítky zajímavých míst, ale máte to své, kam, když toho všeho máte nad hlavu, si zajdete odpočinout a načerpat síly?
Těch oblíbených míst mám řadu. Mluvím v množném čísle, protože nemám jen jedno jediné oblíbené. Já to mám ale tak, že si občas vezmu fotoaparát a vyjdu do zahrady a snažím se vše vnímat ne jako ředitel, který si všímá rozbitého chodníku nebo omšelé cedulky, ale jako fotograf. Tak si zoo alespoň občas opravdu užiji.

To už máte pěkný fotoarchiv, že?
Jsem stará škola, takže fotím s pocitem, že bych neměl zas moc cvakat, ale i tak bych za dobu působení v zoo mohl mít zhruba 300 tisíc fotek.

Vy fakt dokážete vyjít ven s foťákem a odpoutat se od své šéfovské pozice? Jak často se vám to podaří a kdy to bylo naposledy?
Musím přiznat, že někdy v polovině prosince…

Prozraďte nějakou perličku ze zoo.
Byly by jich spousty.

Tak aspoň jednu…
Nedávno se mi ozvali z rakouského filmového muzea, že se tam našlo třináct pásů, které zachycují naši zoo v jejích počátcích. Profesora Jandu, první zvířata, události, hodně zajímavé to je. Začal jsem pátrat, kdo tyhle jedinečné filmy natočil, bohužel zatím bezvýsledně, ale budu v tom pátrání spolu s kolegy a historiky určitě pokračovat. Myslím, že výsledkem by mohl být velice zajímavý televizní dokument a také knížka. Jsou tam mimo jiného legendární zvířata, která nemáme ani na fotkách. Například krmení prvních lachtanů Batula a Hýty, které naší zoo věnoval Vlasta Burian.

Už jste nakousl, že v roce 2023 byste rád, aby byla zahájena stavba expozice ledních medvědů. Je tam ještě něco dalšího zajímavého, co chystáte?
Máme řadu plánů, ale bylo by předčasné je ventilovat. Takže vydržte.

Unikátní záběry predátorů: Krvelačné kosatky ulovily velkého bílého žraloka

Konec roku je vždy spojen s hodnocením. Jak je to u vás?
Zoo má velmi dobrou pozici, výbornou návštěvnost - v roce 2022 prošlo turnikety více než 1,4 milionu návštěvníků. A když se podívám na mapu zoo, jak se za těch třináct let mého účinkování změnila, mohu být spokojen. Vybudovali jsme Velemlokárium, Údolí slonů, pavilon hrochů, Rezervaci Bororo, Rákosův pavilon, Darwinův kráter, Rezervaci Dja a mnohé další objekty. Také se změnil celý skalní masiv. A pak to byly spousty drobných změn, které se projevují na tváři zahrady. Samozřejmě zásadní jsou naše přírůstky a odchovy. Třeba jsme dokázali přivézt ze Srí Lanky dvě slonice, které mají už čtyři slůňata. A připomněl bych i projekty na ochranu biodiverzity. Návrat divokých koní, Toulavý autobus a další. Je toho opravdu hodně.                                                   

Vy jste dostal před nedávnem jedno zajímavé ocenění.
To je pravda. Mongolský prezident mi udělil nejvyšší vyznamenání, Polární hvězdu. A předloni nás Světová asociace zoologických zahrad a akvárií ocenila vysoce prestižní WAZA Conservation Award.

Váš dětský sen bylo „motat“ se kolem zvířat. Takže tahle snová pouť je fajn, že?
Asi bych se rouhal, kdybych řekl, že ne. Nikdy jsem si za těch třináct let neřekl, že jsem do toho neměl chodit, že jsem se neměl ucházet o post ředitele. Nikdy. Bylo mi dopřáno mít víc, než jsem si dokázal představit.