Deník pro dobrou náladu
„Když jsem byla malá, tak nás s bratrem kdysi pod Svinovskými mosty v Ostravě uchvátili Bulhaři, kteří hráli skořápky. Byli jsme z toho nadšení a prohráli tam tehdy celé kapesné. Škoda, že už jsem tehdy neměla Ralfa!“ vypráví se smíchem Lenka Krišicová.
Její pes Ralf je totiž nadšeným hráčem hry, které se říká skořápky. A hráčem je hlavně velmi úspěšným! Ralf je sice docela velký hafan, který by mohl nahánět hrůzu, ale jak vypráví jeho majitelka z Hlučínska, je to veliký mazel.
„Je mu pět let. Je to citlivý dobrák. Spí se mnou nalepený ke mně jak malé dítě. Je to strašně fajn pes, moje osudová láska,“ vypráví Lenka. Ralf je kříženec, v jeho krvi pravděpodobně kolují hlavně geny rasy tosa-inu a labradora.
Jak vás napadlo Ralfa naučit zrovna skořápky ?
Viděla jsem takové video s nějakým psem na netu, tak jsme to zkusili s Ralfem taky.
Jak jste s hrou začínali?
Myslím, že mi tehdy pomohlo, že byl Ralf zvyklý na hlavolam, který byl složený právě z kelímků. Byla to jakoby věž, a když se kelímek překlopil, tak se pes dostal k dobrotce pod ním. Takže Ralf znal ty kelímky a byl zvyklý do nich „ťuknout“ čumákem.
Myslíte, že se to naučí každý pes?
Lidi mi občas pod tím sdíleným videem na facebooku píšou, že jejich pes by se na to okamžitě vrhnul a vše by pobořil. Ptají se, jak je možné, že Ralfíček v klidu leží a čeká. Myslím, že obrovský vliv na učení podobných věcí má povaha psa. Tím, že je Ralf takový pohodář, tak se na kelímky bezhlavě nevrhá, jen aby dobrotu dostal. Roli hraje i trpělivost, hrajeme totiž různé hry na sebekontrolu.
Je Ralf pořád tak klidný?
Dokáže i řádit a rozčílit se, když je to potřeba. Ale ve své podstatě je to takový kliďas. Což je při jeho šedesáti kilech váhy fakt výhoda (úsměv).
Vy jste první Ralfa učila tento trik s tím, že pod kelímkem byla přímo dobrůtka. Teď to ale děláváte s kuličkou. Jaký je v tom rozdíl?
Jeden kamarád se smál, že je to jasné, že to Ralf přece najde po čichu. A tak jsem mu chtěla ukázat, že tak to opravdu není, že předměty velmi pozorně očima sleduje. A jde vidět, že obyčejnou bambulku najde stejně spolehlivě jako voňavou mlsku.
VIDEO: Trénování s pamlskem
A není pro Ralfa hledání méně zábavné, když pod kelímkem není přímo pamlsek?
Myslím, že ne. Protože když označí správný kelímek a bambulku najde, tak to své kokyno okamžitě dostane. Takže jeho radost z úspěchu je pořád stejná. Někdy se samozřejmě stane, že se mu to nepovede. V tom případě dobrotu nedostane, ale ani z toho neděláme drama. Prostě je to omyl, nevadí, zkus to znova. A Ralfíček jde s veselou myslí na další pokus.
Poradíte nějakou fintu na začátek, kdyby to chtěl doma někdo zkusit se svým psem?
Jasně. První jsem si vzala jen dva kelímky a udělala třeba jen jeden tah. Pak dva tahy… Třetí kelímek jsem přidala až ve chvíli, kdy jsme věděla, že Ralf chápe, o co ve hře jde. A postupně jsem zvyšovala obtížnost. Musím přiznat, že se mi párkrát stalo, že jsem sama nevěděla, pod kterým kelímkem ta bambulka vlastně je. Ale on to stejně trefil.
Viděla jsem také vaše video, na kterém Ralf stojí na lesní cestičce a bez hnutí čeká, až před ním přejdou srnky. Jde tedy vidět, že máte parádně natrénovanou sebekontrolu psa. Jste psí trenérkou?
Ne, pracuji jako písmomalířka. Ale práce se zvířaty byla vždy mým snem. Myslím, že první slovo, které jsem v životě řekla, bylo „pes“ (úsměv). A také jsem jako dítě vždy na otázky: Co by sis přála k narozeninám…k Vánocům.. k svátku? odpovídala bez zaváhání: Psa. Nakonec jsem si ale prvního psa pořídila až v sedmnácti letech. Do té doby jsem si ze psů od známých půjčovala, koho jsem jen mohla (úsměv). Patřil mezi ně jeden ovčák, se kterým jsem chodila i na cvičák a dělala jsem s ním zkoušky. Milovník psů jsem prostě byla úplně odjakživa… Teď si to vynahrazuji - mám kromě Ralfa také Spika. Je to plemeno Jack Rusell teriér, má už skoro 14 let, takže je to psí dědeček. Jsem moc ráda, že můžu mít takové dva skvělé parťáky.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
